17 C 129/2025-65 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 25 418,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 728,85 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2024, na jejímž základě vyplatila žalované částku 11 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z písemného vyhotovení smlouvy vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 10. 2024, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 32 100 Kč (úvěrový limit – pozn. soudu).4. Z přehledu bankovních transakcí předloženého žalobkyní a ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 12. 8. 2025, vyžádaného soudem, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala na účet žalované částku 11 500 Kč platbou ze dne 19. 10. 2024.5. Z výpisu z běžného účtu vzal soud za prokázané, že- dne 2. 1. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . ve výši 25 000 Kč,- dne 5. 1. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . ve výši 1 000 Kč,- dne 22. 1. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . ve výši 40 000 Kč,- dne 25. 1. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . ve výši 500 Kč,- dne 1. 2. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . v souhrnné výši 4 450 Kč,- dne 25. 3. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . ve výši 15 500 Kč,- dne 25. 4. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . ve výši 15 000 Kč,- dne 9. 5. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . ve výši 3 000 Kč,- dne 21. 5. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . ve výši 1 500 Kč,- dne 18. 6. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , právnická osoba, . ve výši 2 986 Kč,- za červenec 2025 příjmy žalované činily celkem 21 766 Kč – z toho příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek v souhrnné výši 17 866 Kč a výživné v souhrnné výši 2 900 Kč – a výdaje žalované činily celkem 33 051,27 Kč (součet soudu),- za srpen 2025 příjmy žalované činily celkem 22 259 Kč – z toho příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek v souhrnné výši 17 866 Kč a výživné v souhrnné výši 3 200 Kč – a výdaje žalované činily celkem 22 289,38 Kč (součet soudu),- za září 2025 příjmy žalované činily celkem 44 230,42 Kč – z toho příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek v souhrnné výši 17 866 Kč, výživné ve výši 3 300 Kč a úvěr od , právnická osoba, . ve výši 10 000 Kč – a výdaje žalované činily celkem 43 028,75 Kč (součet soudu), a- dne 14. 10. 2024 žalovaná čerpala úvěr od , Anonymizováno, , právnická osoba, . (toho času pod obchodní firmou „, právnická osoba, “) v souhrnné výši 28 000 Kč.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná nesplatila žalobkyni ničeho.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet; je tomu tak proto, že žalovaná za poslední 3 kalendářní měsíce před uzavřením smlouvy nevytvářela žádnou finanční rezervu, takže ani neměla z čeho spotřebitelský úvěr splácet, a v době uzavření smlouvy byla zjevně předlužená, když jenom za kalendářní rok 2024 (pouze do uzavření smlouvy, která je předmětem sporu) postupně načerpala jiné spotřebitelské úvěry v celkové výši 146 936 Kč (součet soudu).12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 11 500 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru a plněním v nulové výši, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (včetně zákonného úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), jak je uvedeno v bodě II. výroku.13. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, proto soud postupoval podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.14. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.