17 C 41/2025-80 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 46 551,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 730,62 Kč a ve výši 12 % ročně z částky 46 211,33 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 508,75 Kč a ve výši 12 % ročně z částky 46 211,33 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení ze smlouvy ze dne 17. 5. 2023, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 5. 2023, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkem 101 116,04 Kč.4. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč a splatil celkem 15 001 Kč.5. Z předžalobní upomínky včetně potvrzení o dodání vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 11. 2. 2025.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál, zejména výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy; samotný výpis příjmových transakcí jako podkladový materiál nepostačuje, neboť není-li postaveno najisto, kolik činily výdaje žalovaného, tak nelze činit rozvahu, ani usuzovat na to, zda bude schopný úvěr splácet.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 34 999 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěrů ve výši 50 000 Kč a částečným plněním ve výši 15 001 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (včetně úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ), jak je uvedeno v bodě II. výroku.12. Žalobkyně nárokovala celkem 56 320,86 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 2 765,08 Kč a jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 2 765,08 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 34 999 Kč (tj. 62,1 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 24,2 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 863 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 507,64 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 500 Kč za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení) a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 100 Kč za tomu odpovídající 1 úkon právní služby, odměna podle § 14b odst. 1 bodu 3. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 400 Kč za 2 úkony právní služby (předžalobní výzva, žaloba) a paušální částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 200 Kč za tomu odpovídající 2 úkony právní služby, z tarifní hodnoty 46 551,33 Kč odměna podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 2 980 Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání) a paušální částka podle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 450 Kč za tomu odpovídající 1 úkon právní služby, cestovné na trase , adresa, (35 km) ve výši 274,66 Kč a náhrada podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 2 promeškané půlhodiny strávené cestou ve výši 300 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.13. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.