6 C 81/2025-75 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 33 837 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 1. 3. 2024, č. , hodnota, . Touto smlouvou byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 65 664 Kč ve 48měsíčních splátkách po 1 368 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku 1 368 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 23 811,67 Kč (tvořena původní jistinou ve výši 19 933,68 Kč a úroky ke dni zesplatnění 21. 7. 2024 ve výši 3 877,99 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náklady na upomínky ve výši 600 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 8 428,74 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny 23 811,67 Kč od 23. 7. 2024 do sepisu žaloby 11. 7. 2025), dále 78,1 % úrok ročně z částky 19 933,68 Kč od 23. 7. 2024 do 15. 8. 2024 ve výši 992,88 Kč a úrok 14,75 % ročně z částky 19 933,68 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 78 796 Kč.2. Žalobkyně byla následně soudem vyzvána, aby doplnila žalobu ohledně skutečností, jakým způsobem před poskytnutím úvěru odborně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu žalobkyně uvedla, že schopnost žadatele prověřila na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobkyně počítala s příjmem žalovaného 28 600 Kč, s náklady ve výši 9 122 Kč a z volných zdrojů ke splácení ve výši 18 478 Kč. Žalobkyně měla k dispozici informaci o výši mzdy vyplacené žalovanému na jeho účet u , právnická osoba, v měsících listopad 2023 až únor 2024 (28 447 Kč, 32 202 Kč, 22 239 Kč, 31 413 Kč).3. K jednání nařízeném na den 9. 10. 2025 se právní zástupkyně žalobkyně dostavila, na podané žalobě trvala, další doklady ke zkoumání úvěruschopnosti nepředložila. Žalovaný se k jednání dostavil, uvedl, že se dostal do finančních potíží tím, že kamarádovi zapůjčil částku asi 500 000 Kč, na to si vzal úvěr u , právnická osoba, . Potom mu ještě něco půjčoval, v současné době dluží asi 1 milion Kč a řeší oddlužení, které by snad mělo v nejbližší době být podáno. Je mu to moc líto.4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 3. 2024 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 5. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně – společnost , právnická osoba, . – poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 65 664 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 368 Kč. Úrok byl stanoven ve výši 78,10 % ročně a RPSN potom činila 108,07 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o 30 dnů byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení do zesplatnění úvěru (čl. 6.1. smlouvy). Současně bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný dostal do prodlení o délce 15 dnů do zesplatnění úvěru (čl. 6.2. smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů mělo dojít k automatickému zesplatnění úvěru (čl. 6.3. smlouvy) a neuhrazená jistina úvěru spolu s úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny úvěru, která byla splatná ke dni zesplatnění (čl. 6.4. smlouvy). Ode dne následujícího po zesplatnění pak mělo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této nové jistiny a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně až do úplného zaplacení. Současně bylo ujednáno, že i po zesplatnění budou dále běžet sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do úplné úhrady původní nesplacené jistiny úvěru, maximálně však do doby, kdy úrok po zesplatnění dosáhne souhrnné výše 78 796,80 Kč (čl. 2.2. smlouvy).6. Podle výpisu z účtu byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru ve výši 20 000 Kč dne 4. 3. 2024 na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . Na úvěr žalovaný zaplatil celkem 1 368 Kč. Dopisem ze dne 21. 7. 2024 žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr v celkové částce 25 409 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2024 a přiloženého podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky 25 409 Kč s příslušenstvím do 15 dnů.8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, na který žalovaný plnil částečně. Žalovaný poskytnutí úvěru, jeho výši a výši splacených částek nijak nesporoval, v řízení zůstal nečinný.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Úvěrová smlouva byla uzavřena až po nabytí účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., který stanovuje absolutní neplatnost smlouvy v případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný je svobodný a má příjem ze zaměstnání, jehož výše byla doložena (cca 28 600 Kč měsíčně). Žalobkyně dále počítala s životním minimem ve výši 4 860 Kč, s náklady na bydlení ve výši 4 262 Kč, přičemž žalovaný uváděl, že bydlí u rodičů nemá žádné další závazky. Žalobkyně dospěla k rozdílu mezi příjmy a výdaji na částku okolo 18 478 Kč a úvěr poskytla. Soud nicméně s posouzením žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně se spokojila pouze s doložením příjmů žalovaného a ohledně stanovení výdajů vycházela pouze z životního minima a údajů sdělených žalovaným. Přitom žalobkyně věděla, že mzda je žalovanému vyplácena na účet a nic jí nebránilo vyžádat si od žalovaného výpis z tohoto účtu za poslední tři měsíce, aby dostatečně prozkoumala i výdaje žalovaného. Spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného a jeho údaje si neověřila. Podle názoru soudu žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet.13. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z.14. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, na které žalovaný uhradil 1 368 Kč. Dlužná částka tak představuje 18 632 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný žádal o poskytnutí lhůty dvou měsíců, dokdy by již mělo být vyřešeno oddlužení. Soud tuto lhůtu žalovanému poskytl.15. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 101/2023 ze dne 20. 9. 2023).16. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 15 205 Kč a co do požadovaných úroků i úroků z prodlení.17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 33 837 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 18 632 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 15 205 Kč. Rozdíl ú