6 C 95/2025-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 24. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 42 051 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba2. Smlouvou ze dne 28. 1. 2019 č. , hodnota, byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 48 301 Kč (úvěr 28 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 20 301 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 2 684 Kč. Žalovaná uhradila celkem 22 950 Kč, žalobkyně požaduje zaplacení částky 42 051 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 16 674,93 Kč, dlužné poplatky ve výši 8 676,07 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 14 000 Kč (0,1% denně z jistiny ke dni 1. 2. 2022) a sankčních poplatků ve výši 2 700 Kč (poplatek za zahájení vymáhání dluhu a poplatky za upomínky). Dále žalobkyně požaduje zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 855,58 Kč a 11,75% úrok z jistiny 16 674,93 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a 11,75% roční zákonný úrok z prodlení z částky 16 674,93 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena současné žalobkyni, a to ke dni 1. 2. 2022.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná k nařízení jednání lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , hodnota, ze dne 28. 1. 2019 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 301 Kč tvořený úrokem ve výši 6 862 Kč (29 % ročně), poplatkem za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 9 533 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 906 Kč. Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 48 301 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 2 684 Kč. Úroková sazba činila 29 %, RPSN potom 112,88 %.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na současnou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022.6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 21. 3. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 63 384,76 Kč nejpozději do 7 dní.7. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.9. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).10. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.12. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, tak v roce 2019 ještě nebyly kladeny takové podmínky na zkoumání úvěruschopnosti jako od roku 2022. Výše zápůjčky nepředstavuje částku, kterou by nebyla schopna splatit i osoba s nízkým příjmem. Soud proto dovodil, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána.13. Soud dále přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.14. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o zápůjčce podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 72,5% zápůjčky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN.15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Soud považuje výši požadovaných poplatků za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru včetně úroku se soudu jeví částka maximálně ve výši 1/3 poskytnuté zápůjčky, tedy ve výši 9 400 Kč, která v sobě zahrnuje úrok ve výši 6 862 Kč po dobu 18 měsíců a ve zbylé části náklady za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost.16. Žalovanou bylo uhrazeno celkem 22 950 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 9 400 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalované zbývá k úhradě částka 14 450 Kč (28 000 Kč + 9 400 Kč – 22 950 Kč zaplacených žalovanou). Částka 9 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí zápůjčky. Ve zbylé části požadovaného souhrnného poplatku však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (20 301 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 73% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 9 400 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné.17. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 6 862 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného ve spodní části úvodní strany smlouvy činit 29 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce 6 862 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku, byť sníženého podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru na 11,75% ročně z dlužné jistiny, tedy nemůže být oprávněný.18. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve výši 6 862 Kč s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednanou délku trvání smluvního vztahu nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalované byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti a bez nutnosti zajištění její povinnosti tyto prostředky vrátit. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úrok