§ 2 zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů – Tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu
Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů · 145/2010 Sb. · Spotřebitelské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 2 zákona č. 145/2010 Sb. stanovuje, na které typy odložených plateb, půjček, úvěrů nebo jiných finančních služeb se tento zákon o spotřebitelském úvěru nevztahuje, a definuje tak výjimky z jeho působnosti. Pokud si berete úvěr na bydlení zajištěný nemovitostí (např. hypotéku na koupi domu, výstavbu, nebo úhradu nákladů s tím spojených), nevztahuje se na něj tento zákon. (§ 2 zákona č. 145/2010 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: věřitel, spotřebitel, zaměstnavatel, zaměstnanec
- Lhůta nebo doba: „…za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na…“
- Částka nebo sazba: „s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč“
- Částka nebo sazba: „částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem…“
- Částka nebo sazba: „…tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období“
- Judikatura: na § 2 odkazuje 10 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 145/2010 Sb.
Tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu
a) poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je
1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti,
2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu,
3. změna stavby2) nebo její připojení k veřejným sítím,
4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo
5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5,
b) sjednanou v podobě nájmu věci nebo leasingu s výjimkou smluvních vztahů, u nichž je sjednáno právo nebo povinnost koupě předmětu smlouvy nebo jiná možnost nabytí vlastnického práva po uplynutí určité doby,
c) poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty,
d) sjednanou v podobě průběžného poskytování služby nebo dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich poskytování formou splátek,
e) s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,
f) kterou zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům jako vedlejší činnost s roční procentní sazbou nákladů nižší, než je roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů obvykle nabízená na trhu, a která není obecně nabízena veřejnosti,
g) sjednanou s obchodníkem s cennými papíry nebo bankou, jejímž účelem je provedení operace s investičním nástrojem3), přičemž obchodník s cennými papíry nebo banka jsou do této operace zapojeni,
h) v podobě bezplatného odložení platby stávajícího dluhu,
i) poskytovanou omezenému okruhu osob ve veřejném zájmu na základě jiného právního předpisu bezúročně nebo s úrokovými sazbami nižšími, než jsou sazby na trhu obvyklé,
j) při jejímž poskytnutí je věřiteli přenechána movitá věc a věřiteli nevzniká právo na vrácení peněz, nebo
k) která je obsažena ve smíru uzavřeném před soudem nebo jiným příslušným orgánem.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud si berete úvěr na bydlení zajištěný nemovitostí (např. hypotéku na koupi domu, výstavbu, nebo úhradu nákladů s tím spojených), nevztahuje se na něj tento zákon.
- Zákon se nevztahuje na půjčky, které jsou bezúročné a bez jakýchkoli dalších poplatků.
- Zákon se nevztahuje na úvěry, jejichž celková výše je nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč, s výjimkou opakovaných smluv v období 12 měsíců, které tuto hranici překročí.
- Na leasingové smlouvy se zákon nevztahuje, pokud neobsahují právo nebo povinnost koupě předmětu smlouvy po uplynutí určité doby.
Na co si dát pozor
- U úvěrů na bydlení je důležité si uvědomit, že se na ně nevztahuje tento konkrétní zákon, což znamená, že se na ně mohou vztahovat jiné právní předpisy.
- Při opakovaném uzavírání smluv s týmž věřitelem v období 12 měsíců je třeba dávat pozor na součet částek, neboť překročení hranice 5 000 Kč může znamenat, že se na následné smlouvy již zákon vztahovat bude.
- Pokud vám zaměstnavatel poskytuje půjčku, na kterou se tento zákon nevztahuje, je to pouze v případě, že jde o vedlejší činnost zaměstnavatele, úroková sazba je nižší než tržní a půjčka není nabízena veřejnosti.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2
Jak soudy aplikují § 2
Podle § 2 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty.
… návrhům na dokazování a odchýlení se od „judikatorních závěrů Nejvyššího soudu týkajících se důkazního břemene ve věci smlouvy o zápůjčce a s tím související poučovací povinnosti dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu“, jakož i to, že „nezkoumal“, zda zápůjčka byla poskytnuta za některým z účelů vyjmenovaných v § 2 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jsou proto v této fázi soudního prodeje zástavy bezpředmětné a nemohou založit přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018, a ze dne 30. 12. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2377/2019, ve shodných skutkových poměrech uzavřel, že ustanovení § 2 písm. c/ zákona č. 145/2010 Sb. jednoznačně vymezuje případy, kdy nelze tento zákon na vztah smluvních stran použít.