8 C 206/2025-55 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 11. 3. 2025 domáhala po žalovanému zaplacení částky v celkové výši 144 446 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 6. 11. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému jako podnikateli elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Na základě této smlouvy žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za dodanou elektřinu a poskytnutí souvisejících služeb za období od 9. 7. 2021 do 4. 7. 2022 ve výši 94 593 Kč fakturou splatnou dne 7. 8. 2022 a za období od 5. 7. 2022 do 20. 10. 2022 ve výši 45 453 Kč fakturou splatnou dne 23. 11. 2022. Fakturou splatnou dne 24. 8. 2022 pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému poplatek za vystavení upomínky ve výši 200 Kč. Stejný poplatek pak žalovanému vyúčtovala i fakturou splatnou dne 2. 9. 2022. Fakturou splatnou dne 30. 9. 2022 pak žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 4 000 Kč představující poplatek za fyzické odpojení dodávky elektřiny (přerušení dodávky – demontáž elektroměru). Všechny uvedené poplatky vycházejí z ceníku rozšířených služeb žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 18. 1. 2023. Do dne podání žaloby žalovaný z dlužné částky neuhradil ničeho. Vedle uvedených částek požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl, aniž by prováděl dokazování, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavil a byly splněny i další podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř. a žalobkyně takový postup navrhla, považoval soud tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkající se sporu za nesporná. Na tomto skutkovém základě soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání.4. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.5. V řízení bylo prokázáno, resp. soud s ohledem na zmeškání žalovaného považoval za nesporné, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 věty první energetického zákona. Zatímco žalobkyně svým povinnostem plynoucím z těchto smluv dostála, když dodávala elektřinu do odběrného místa žalovaného a zajišťovala související služby, žalovaný svým povinnostem nedostál, neboť neuhradil nedoplatky za dodanou elektřinu a související služby. Vzhledem k prodlení žalovaného s placením vystavených vyúčtování mu vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni dva poplatky za vystavené upomínky a poplatek za odpojení dodávky elektřiny, vše ve výši podle ceníku žalobkyně.6. Z uvedených důvodů proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozsudkem pro zmeškání uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadované částky z titulu neuhrazené ceny za dodávky elektřiny a související služby a z titulu neuhrazených poplatků vycházejících z ceníku žalobkyně. Žalobkyni dále svědčí právo na zákonný úrok z prodlení z těchto částek, jakož i náklady spojené s uplatněním pohledávky v zákonné výši 1 200 Kč. Právo na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení. Právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky konečně vyplývá z § 1972 o. z., přičemž výše přiznaných nákladů je stanovena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Pokud jde o náklady řízení, plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 778 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 27 600 Kč za čtyři úkony právní služby po 6 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba, účast na jednání), paušální náhrady hotových výdajů za tyto čtyři úkony v celkové výši 1 500 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 6 111 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou cestovních výdajů zástupce žalobkyně vzniklými v souvislosti s účastní na soudním jednání. Jelikož však zástupce žalobkyně ke dni vypracování písemného vyhotovení tohoto rozsudku soudu nepředložil vyúčtování cestovného, byla žalobkyni přiznána náhrada cestovních výdajů jejího zástupce toliko ve výši jízdného vlakem z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět, tedy ve výši 442 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 41 431 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.