8 C 241/2025-61 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 571 929,56 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 8. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako pojištění schopnosti splácet. Byl sjednán úrok ve výši 12,75 % ročně. Žalovaný úvěr plně vyčerpal, načež se dostal do prodlení se splácením pravidelných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplanila ke dni 3. 9. 2024 a uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splatných splátek. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky 571 929,56 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 565 225,56 Kč a poplatky ve výši 6 704 Kč, a příslušenství. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 s účinností ke dni 19. 2. 2025. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která však i přes tuto výzvu nebyla dosud zaplacena. K výzvě soudu pak žalobkyně sdělila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela její právní předchůdkyně z výše příjmů a výdajů deklarovaných žalovaným, z náhledu do registru dlužníků, jakož i ze statistických modelů. Dále uvedla, že žalovaný na splátkách předmětného úvěru zaplatil celkem částku 202 726,10 Kč.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu písemně nevyjádřil. Na jednání, které se ve věci konalo dne 19. 11. 2025, pak uvedl, že s uplatňovaným nárokem souhlasí. V současné době má omezené dispozice s účtem a mohl by splácet pouze malou částku, nicméně s manželkou mají v plánu vstoupit do oddlužení.3. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným uzavřena dne 8. 11. 2022, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč, který byl zčásti určen na splacení předchozího dluhu žalovaného u společnosti , právnická osoba, ., ve výši 344 340,19 Kč, a u společnosti , právnická osoba, . ve výši 202 000 Kč, přičemž zbývající část měla být žalovanému poskytnuta bezúčelově na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve 120měsíčních splátkách po 10 465,91 Kč.4. Z žádosti o úvěr ze dne 8. 11. 2022 soud zjistil, z jakých údajů o žalovaném poskytovatel spotřebitelského úvěru, společnost , právnická osoba, ., vycházel při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný konkrétně uvedl údaje o své osobě a zaměstnání a deklaroval průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 33 317 Kč a celkový čistý příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč. Současně deklaroval své závazky u společnosti , právnická osoba, ., ve výši 344 340,19 Kč, a u společnosti , právnická osoba, . ve výši 202 000 Kč5. Z platební historie vystavené ke dni 24. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný předmětný úvěr vyčerpal dne 8. 11. 2022 a dále to, jakým způsobem žalovaný předmětný úvěr splácel a že na splátkách zaplatil celkem 202 726,10 Kč.6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 5. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 9. 2024 a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 19. 9. 20247. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, ., a žalobkyní dne 17. 2. 2025, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025 a z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ho, aby svůj dluh hradil žalobkyni, a dne 11. 3. 2025 tento dopis odeslala žalovanému.9. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 6. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 8. 11. 2022 čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně konsolidační úvěr ve výši 600 000 Kč, a to tak, že část těchto finančních prostředků byla použita na splacení jeho dvou předchozích úvěrů a zbývající část byla zaslána na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve 120měsíčních splátkách po 10 465,91 Kč. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici ověřený údaj o příjmech a výdajích žalovaného. Bylo prokázáno pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala ověřenými údaji o finančních závazcích žalovaného v podobě úvěrů, které měly být předmětným úvěrem konsolidovány. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 202 726,10 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 9. 2024, vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do 19. 9. 2024 a následně pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému konsolidační úvěr ve výši 600 000 Kč, který byl zčásti použit na splacení předchozích spotřebitelských úvěrů žalovaného a zčásti byly finanční prostředky zaslány na účet žalovaného. Soud však dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Tento závěr vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála svým povinnostem poskytovatele spotřebitelského úvěru vyplývajícím jí z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), resp. neprokázala, že k takovému posouzení měla dostatečné podklady. Žalobkyně, kterou ohledně této okolnosti tíží důkazní břemeno, zejména neprokázala (ačkoliv jí bylo v tomto směru poskytnuto příslušné poučení), že měla k dispozici ověřený údaj o příjmech a výdajích žalovaného a že nespoléhala toliko na údaje uvedené v žádosti o úvěr. Platí přitom, že v oblasti spotřebitelských úvěrů nelze při