11 C 233/2025-76 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 13. 5. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděl, žalobce i žalovaný jsou společníky společnosti , právnická osoba, , v likvidaci, IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „společnost“), a to každý s podílem 50 % na základním kapitálu. Účastníci se v prosinci 2021 dohodli, že do společnosti vloží částku 100 000 Kč a společnost tuto částku použije k financování svého podnikání. Zároveň se dohodli, že žalobce žalovanému jeho podíl na vkladu do společnosti zapůjčí, platebním místem byl sjednán účet společnosti. Žalobce tak do společnosti vložil dne 14. 12. 2021 částku 100 000 Kč, která z ½ představovala vklad žalobce a z ½ vklad žalovaného. Datum splatnosti zápůjčky nebylo ujednáno, zápůjčka měla být splatná po výzvě. Následně z účetních důvodů společnosti žalobce dne 16. 11. 2023 vybral z účtu společnosti vklad žalovaného ve výši 50 000 Kč, tento poslal na svůj účet č. , č. účtu, , z tohoto účtu poté zaslal částku 50 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , který následně tuto částku vložil zpět na účet společnosti. K zajištěné této zápůjčky vystavil žalovaný žalobci dne 14. 12. 2021 vlastní směnku na řad na směnečnou sumu 50 000 Kč, ve které nebylo vyplněno datum splatnosti s tím, že datum splatnosti byl oprávněn vyplnit žalobce ke dni splatnosti zápůjčky. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení zápůjčky dne 14. 5. 2024 a toto datum také doplnil na směnku. Žalovaný žalobci ani z části zápůjčku nevrátil, žalobce proto žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 30. 8. 2024. Jelikož žalovaný žalobci ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil, podal žalobce u Krajského soudu v Brně žalobu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, následně však vzal žalobu zpět, neboť směnka byla neplatná. Nyní se tak domáhá zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Kromě dlužné částky žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 15. 5. 2024 do zaplacení.2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2025 č. j. 252 C 14/2025-14 Městský soud v Brně vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soudu ve Svitavách.3. Okresní soud ve Svitavách následně vydal dne 3. 9. 2025 pod č. j. 11 C 233/2025-22 platební rozkaz, který návrhu žalobce vyhověl. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor a navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. V odporu namítl promlčení celého nároku. Tvrdil, že mu zápůjčka byla poskytnula dne 14. 12. 2021, přičemž splatnost nebyla sjednána a měla nastat na výzvu, čímž nedošlo k platnému ujednání o splatnosti. Směnka, o niž se žalobce dříve opíral, byla v předchozím řízení soudem označena za neplatnou zejména pro neurčité datum splatnosti a nelze z ní dovozovat běh promlčecí lhůty. Z toho důvodu se uplatní zákonná úprava. Žalobce mohl nejdříve vypovědět zápůjčku dne 15. 12. 2021, splatnost by nastala nejdříve dne 26. 1. 2022. Promlčecí lhůta podle tedy začala běžet dne 27. 1. 2022 a uplynula dne 27. 1. 2025. Žaloba byla podána až dne 13. 5. 2025, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Dále žalovaný uvedl, že mezi ním a žalobcem nedošlo k uzavření smlouvy o osobní zápůjčce. Poskytnuté finanční prostředky byly součástí jejich společného podnikání ve společnosti, pocházely od rodiny žalobce a byly vloženy do společnosti jako kapitál na její provoz. Skutečným příjemcem byla společnost, nikoli žalovaný jako fyzická osoba, nejednalo se tedy o osobní dluh žalovaného, nýbrž o investici do společného podnikání, z níž měli prospěch oba účastníci. Žalovaný proto není ve věci pasivně legitimován. Dále žalovaný uváděl, že podaná žaloba trpí vadami, které brání řádnému projednání věci. Žaloba současně odkazuje na kauzální zápůjčku i na neplatnou směnku, takže není zřejmé, o jaký právní titul se žalobce skutečně opírá. Takový postup žalobce, kdy mění právní kvalifikaci téhož plnění poté, co v předchozím řízení neuspěl, je podle žalovaného v rozporu s dobrými mravy a představuje zneužití práva.4. Podáním ze dne 13. 11. 2025 žalobce soudu sdělil, že nesouhlasí s namítaným promlčením pohledávky, neboť právo vypovědět smlouvu o zápůjčce uzavřenou na dobu neurčitou se nepromlčuje. Pokud žalovaný svou argumentací namítal promlčení nároku na zaplacení zápůjčky, tak ani tento nárok není promlčen. Žalobce vypověděl smlouvu o zápůjčce emailem ze dne 1. 6. 2024 a teprve tímto úkonem počala běžet výpovědní doba v délce šesti týdnů, a následně i promlčecí doba. Tím spíše k promlčení nedošlo, pokud by byla za výpověď smlouvy považována až předžalobní výzva ze dne 30. 8. 2024, z níž jednoznačně vyplývá požadavek žalobce na vrácení částky 50 000 Kč poskytnuté jako zápůjčka, zajištěné směnkou. Skutečnost, že výzva směřovala na zaplacení směnečné sumy, není rozhodná, neboť směnka sloužila pouze k zajištění závazku ze zápůjčky. Dále žalobce k tvrzení žalovaného, že finanční prostředky nepřevzal a byly vloženy do společnosti, uvedl, že společnost byla pouze platebním místem zápůjčky, přičemž stejnou částku vložil do společnosti i žalobce ze svých vlastních prostředků, aby byly vklady obou společníků vyrovnány. Ve vztahu k pasivní legitimaci žalovaného je způsob, jakým žalovaný zapůjčené prostředky využil, nepodstatný. Skutečnost, že tyto žalovaný investoval do společnosti, nezakládá pasivní legitimaci společnosti. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným jako fyzickou osobou. Žalovaný nejednal jménem společnosti a společnost se nestala účastníkem závazkového vztahu. Dle dohody měly být prostředky účelově použity na financování společnosti, předmětná zápůjčka byla poskytnuta právě žalovanému jako fyzické osobě. Žalobce připustil, že zajišťovací směnka vystavená žalovaným je neplatná, a to z důvodu neurčitě uvedeného data splatnosti. Její vystavení však jednoznačně potvrzuje úmysl žalovaného vrátit poskytnutou zápůjčku. Pokud by se žalovaný necítil zavázán vrátit žalobci částku 50 000 Kč, směnku by nepodepsal. Dále žalobce uvedl, že není pravdou tvrzení žalovaného, že žaloba je neurčitá. Ze žaloby i z předchozích výzev je zřejmé, že žalobce uplatňuje nárok na vrácení částky 50 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, nikoli ze směnky, která sloužila pouze jako zajištění. Uplatnění nároku na vrácení zápůjčky nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Naopak by bylo s dobrými mravy neslučitelné, aby žalovaný bez vyrovnání čerpal majetkový prospěch z investice, kterou fakticky financoval žalobce.5. Při jednání dne 27. 1. 2026 žalobce na podané žalobě setrval. Žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě s tím, že neuznává, že by žalobci z titulu zápůjčky dlužil nějaké peníze.6. Podáním ze dne 5. 2. 2026 žalobce sdělil, že v průběhu dubna 2024 se účastníci rozhodli ukončit společné podnikání ve společnosti, vzájemně domlouvali podmínky ukončení spolupráce, a to včetně povinnosti žalovaného vrátit žalobci částku 50 000 Kč, kdy žalovaný byl vyzván vrátit žalobci poskytnutou zápůjčku nejpozději do 30. 4. 2024. Vztahy se začaly vyostřovat a účastníci spolu začali komunikovat písmeně prostřednictvím emailu. Z emailů vyplývá, že žalovaný byl k vrácení zápůjčky vyzván opakovaně, a to nejméně 14. 5. 2024 a 1. 6. 2024. Z emailové komunikace vyplývá, že výpověď smlouvy o zápůjčce byla žalovanému doručena dne 14. 5. 2024, kdy zároveň počala běžet šestitýdenní lhůta splatnosti zápůjčky, která uplynula dne 25. 6. 2024. Od 26. 6. 2024 je tak žalovaný v prodlení.7. Při jednání dne 9. 4. 202026 žalobce uvedl, že žaloba byla podána důvodně. Navrhl, aby soud žalobě vyhověl. Žalovaný uvedl, že se žalobcem vždy jednal v rámci fungování celé společnosti a závazek, který je předmětem tohoto řízení, nevnímal odděleně, ale jako součást širšího vyjednávání o celkovém uspořádání vztahů mezi účastníky. Z tohoto důvodu se domníval, že daná věc bude řešena komplexně jako celek. Zároveň se snažil o to, aby společnost, do které investovali, nadále fungovala. Dále uvedl, že nikdy nepopíral, že k uzavření předmětné smlouvy došlo, a v rámci mimosoudního vyřízení věci je ochoten uzavřít s žalobcem smír, v podobě, kdy žalobci uhradí částku 50 000 Kč, ale každý z účastníků by si nesl náklady soudního řízení sám. Zároveň požádal o možnost splátek. Žalobce návrh smíru nepřijal, ale souhlasil se splatností dlužné částky ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.8. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.9. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobce č. , č. účtu, byla na účet č. , č. účtu, dne 16. 11. 2023 převedena částka 50 000 Kč.10. Z fotokopie listiny vystavené dne 14. 12. 2021, jež měla být směnkou zajišťující předmětnou smlouvu o zápůjčce, soud zjistil, že žalovaný se téhož dne zavázal zaplatit žalobci částku 50 000 Kč. Datum splatnosti bylo uvedeno 14. 5. 2024.11. Z emailové komunikace mezi účastníky soud zjistil, že žalobce dne 14. 5. 2024 sdělil žalovanému, že mu v příloze zasílá splatnou směnku a vyzval ho k její úhradě na