17 C 173/2025-55 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, ., (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 30 499 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 1 468,17 Kč,- úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 902,85 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 882,95 Kč,- úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 470,48 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kčze smlouvy o úvěru ze dne 1. 2. 2023, na jejímž základě společnost E poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Smlouvou o podnikatelském úvěru bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 2. 2023, ve které se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí celkové výše úvěru v hotovosti a zavázala se zaplatit společnosti , Anonymizováno, celkem 27 888 Kč ve splátkách ve výši 1 992 Kč měsíčně.4. Výpisem plateb bylo prokázáno, že žalovaná splatila celkem 4 889 Kč.5. Souborem listin týkajících se živností žalované bylo prokázáno, že žalovaná vykonávala činnost vázané zástupkyně (dříve podřízené pojišťovací zprostředkovatelky – pozn. soudu) dle zákona o distribuci pojištění a zajištění, jakož i činnost vázané zástupkyně dle zákona o spotřebitelském úvěru.6. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně pohledávky za žalovanou.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Soud dospěl k závěru, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském, nikoli podnikatelském úvěru, neboť do předmětu podnikání žalobkyně spadá poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů, smlouva vykazuje všechny pravidelné znaky spotřebitelského úvěru, kterými jsou např. netransparentní, adhezní podmínky a zjevně nepřiměřená roční procentní sazba nákladů (70,16 %), navíc vyplacení úvěru v hotovosti v místě bydliště, a žalobkyně ani netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo lze usuzovat na uzavření smlouvy v rámci podnikatelské činnosti žalované. Samotná okolnost, že žalovaná byla držitelkou živnostenského oprávnění, ani to, že živnosti fakticky vykonávala, ani označení smlouvy jako podnikatelské a žalované jako podnikatelky, takovými skutečnostmi nejsou, neboť o vlastním účelu uzavření smlouvy nevypovídají ničeho; vztah společnosti , Anonymizováno, a žalované je zcela zjevně asymetrický.14. Soud potom dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když k výdajům žalované chybí podkladový materiál (prohlášení žalované takovým materiálem není); jestliže není postaveno najisto, kolik činily měsíční výdaje žalované (typicky výpisem z účtu za poslední 3 měsíce), tak nelze činit rozvahu, ani usuzovat na to, zda bude schopná spotřebitelský úvěr splácet.15. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením.16. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, proto soud uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 10 111 Kč, která je nesplaceným zbytkem jistiny (15 000 Kč - 4 889 Kč), jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku (včetně úroku z prodlení – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).17. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).18. Ještě nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že ujednání o úrocích ve výši 70,16 % ročně je zcela zjevně nemravné; neplatnost ujednání o úrocích je tedy dalším, samostatným důvodem, pro který mohla být žaloba částečně zamítnuta.19. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.20. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.