4 C 193/2020-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vyslovení povinnosti žalovanému zaplatit částku celkem ve výši 65 600 Kč na jistině s úroky, úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] částky 20 000 Kč. Půjčenou částku převzal žalovaný osobně v hotovosti při podpisu smlouvy, a to dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalobkyni postoupena i žalovaná pohledávka. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 22 900 Kč, tj. jistinu 17 635,61 Kč a poplatek 5 264,39 Kč. Žalovaný však dlužné částky neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny a poplatků včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Žalobkyně dále tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], jejímž předmětem bylo čerpání úvěrové částky 30 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky převzal žalovaný osobně v hotovosti při podpisu smlouvy, a to dne [datum], avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 42 700 Kč, tj. jistinu 30 000 Kč a poplatek 12 700 Kč. Žalovaný však dlužné částky neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny a poplatků včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. 4. Na základě předložených listinných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum]. V tento den převzal žalovaný půjčenou částku ve výši 20 000 Kč. Zápůjčku včetně poplatku ve výši 14 800 Kč, tj. celkem ve výši 34 800 Kč měl žalovaný uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil splátky včas a řádně, když nedodržel předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne [datum]. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne [datum], a to marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 22 900 Kč na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 5. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník„) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 a 2 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 2393 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 6. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se dlužné pohledávky z titulu nevrácené půjčky, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak co do zákonného úroku z prodlení uplatněného dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle vl. nař. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Pokud jde o smluvní úroky, tyto nebylo možno přiznat žalobkyni ani zčásti, neboť pro žalobkyní vymezená období si jej účastníci, resp. právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, nesjednali. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny půjčky za období od [datum] (den následující po splatnosti poslední splátky půjčky) do zaplacení. Z první věty článku 9.7 smluvních podmínek vyplývá, že smlouva o půjčce byla mezi stranami sjednána na dobu určitou s účinností ode dne podpisu smlouvy ([datum]) do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky ([datum]). Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně požaduje zaplacení smluvně sjednaného úroku za období následující po dni splatnosti poslední splátky půjčky. V daném případě žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, v okamžiku splatnosti poslední splátky již byla v prodlení se zaplacením předchozích splátek a z tohoto důvodu nastal účinek sjednaný v druhé větě článku 9.7 smluvních podmínek – došlo k prodloužení účinnosti smlouvy až do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. V tomto prodlouženém období po [datum] však již jistina není smluvně úročena (článek 1.2, věta třetí, smluvních podmínek). Pokud tedy žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení úroku za toto období, nemá tento její nárok oporu v uzavřené smlouvě. Lichá je též argumentace žalobkyně, že k výše popsanému prodloužení účinnosti smlouvy nedošlo, neboť v tomto případě (který však v projednávané věci dle názoru soudu nenastal) by účinnost smlouvy skončila k [datum] a pro placení úroku v následujícím období by rovněž chyběl smluvní podklad. 8. Pokud jde o úvěrovou smlouvu, na základě předložených listinných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 30 000 Kč. Ta byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Účastníci si sjednali, že žalovaný bude splácet úvěr včetně nákladů ve výši 22 200 Kč, tj. celkem ve výši 52 200 Kč, v 58 pravidelných týdenních splátkách po 900 Kč, poslední splátka byl stanovena na den [datum] Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný však nehradil splátky včas a řádně, když nedodržel předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne [datum]. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne [datum], dle čl. 5 a 6 smluvních podmínek. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 42 700 Kč žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 9. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 10. Na základě výše uvedených skutečností sou