10 C 163/2020-33 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 44 757,74 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uváděla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na ni byla postoupena pohledávka [právnická osoba] z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] (která následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením právě s [právnická osoba]) a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl jmenovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, k němuž mu byla poskytnuta kreditní karta VISA Classic, jejímž prostřednictvím byl oprávněn čerpat finanční prostředky. Právní předchůdce žalovaného finanční prostředky průběžně čerpal a v průběhu trvání smluvního vztahu dne [datum] zemřel. Jeho majetek nabyl pozůstalý syn [celé jméno žalovaného] – žalovaný jako jediný dědic. Žalobkyně se proto na něm domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 44 619,74 se smluvním úrokem z této částky ve výši 23,88 % ročně, s poplatkem ve výši 138 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z celé částky 44 757,74 Kč ode dne následujícího po úmrtí zůstavitele, tedy od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 022,80 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu nařízenému na [datum] se bez omluvy nedostavil, proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazu soud zjistil, že smlouvou o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty s volitelným pojištěním ze dne [datum] bylo mezi [právnická osoba] na straně jedné a [jméno] [celé jméno žalovaného] na straně druhé sjednáno poskytnutí úvěrového rámce 30 000 Kč věřitelem dlužníkovi. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky [právnická osoba], které ve spojení s úrokovým lístkem stanoví výši úrokové sazby – v daném případě ve výši 23,88 % ročně a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele. Z výpisů z kreditní karty vyhotovených až do data úmrtí dlužníka vyplývá, že dlužník finanční prostředky z poskytnutého úvěrového rámce průběžně čerpal, podle výpisu za období od [datum] do [datum] činil jeho dluh 45 780,54 Kč (sestávající z dlužné jistiny 44 619,74 Kč, dlužného poplatku 138 Kč a kapitalizovaného úroku 1 022,80 Kč). 4. Smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne [datum] a z přílohy k této smlouvě obsahující mimo jiné seznam pohledávek za zůstavitelem s jejich vyčíslením považuje soud z prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu. 5. Ze spisu Okresního soudu v Prostějově sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že zůstavitel [jméno] [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum] jako rozvedený, bez zanechání závěti, jediným zůstavitelovým dědicem byl žalovaný [celé jméno žalovaného] [datum narození] bytem [adresa]. V řízení o pozůstalosti [celé jméno žalovaného] dědictví po zůstaviteli neodmítl, uplatnil však právo výhrady soupisu ve smyslu § 1674 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) s tím, že soupis byl nahrazen seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným dědicem ve smyslu § 1687 a 1688 o.z. Dle protokolu o jednání a usnesení ze dne 6. 6. 2016 č.j. [číslo jednací] činila obvyklá cena majetku a jiných aktiv 124 052,75 Kč, výše dluhů a dalších pasiv 363 632,49 Kč a výše předlužení pozůstalosti 239 579,54 Kč. Současně bylo deklarováno, že žalovaný jako jediný dědic dědictví neodmítl, s ohledem na výhradu soupisu uhradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 o.z.). Z protokolu o projednání pozůstalosti následně soud zjistil, že pasiva se skládala z nákladů pohřbu zůstavitele v částce 13 959 Kč, dluhu právního předchůdce žalobce za zůstavitelem z důvodu smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] ve výši 201 108,04 Kč, z důvodu smlouvy o úvěru u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 32 628,87 Kč, z důvodu smlouvy o úvěru u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 70 156,04 Kč a konečně z důvodu nesplaceného revolvingového úvěru u [právnická osoba] [číslo] ve výši 45 780,54 Kč. Z tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno, vyplynulo, že v mezidobí nedošlo ani k částečné úhradě dluhu. 6. Při právním posouzení soud vycházel zejména z dále uvedených ustanovení. Podle § 1674 odst. 1 o.z. nemůže zůstavitel odejmout dědici právo na výhradu soupisu pozůstalosti. Podle § 1706 o.z. uplatní-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Podle § 1713 o.z. nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý z věřitelů úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § [číslo], a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu. Podle § 1707 o.z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Z těchto ustanovení vyplývá, že dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je povinen uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti nejen z dědictví, ale i ze všeho svého ostatního majetku. Na úhradu dluhů zůstavitele a ostatních pasiv pozůstalosti však není povinen vynaložit více, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví. Nepostačuje-li cena dědictví nabytého dědicem, kterému svědčí výhrada soupisu, k plnému uspokojení zůstavitelových dluhů a ostatních pasiv pozůstalosti, nemůže dědic uspokojit některé věřitele a ostatním odmítnout plnění s odůvodněním, že výše ceny nabytého dědictví je tím již vyčerpána. Dědic je povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k plnému uspokojení všech věřitelů, každému z věřitelů poskytnout takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízení likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel platných při likvidaci pozůstalosti. Musí tedy postupovat podle skupin uvedených v § 273 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále z.ř.s.) a nejdříve uspokojit dluh odpovídající pohledávce nákladů zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště, dluh odpovídající pohledávce na odměně a náhradě hotových výdajů osob, které za řízení o pozůstalosti vykonávali správu pozůstalosti, poté dluh odpovídající pohledávce výživného a nakonec ostatní dluhy. Kdyby nepostačovala cena nabytého majetku k úhradě všech dluhů ze stejné skupiny, hradí se jednotlivé dluhy patřící do téže skupiny poměrně. Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je tedy povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k uspokojení všech věřitelů, poskytnout každému z věřitelů takové plnění, jaké by na něj připadalo při nařízení likvidace pozůstalosti; přitom musí, jak je uvedeno shora, postupovat podle skupin uvedených v § 273 z.ř.s. Pokud je uvedený postup uložen dědici při dobrovolném plnění závazků, tím spíše jej musí respektovat soud při rozhodování o povinnosti dědice zaplatit dluh toho kterého z více věřitelů. Jak je uvedeno shora, skupiny, které je třeba respektovat v rámci rozvrhového usnesení při likvidaci pozůstalosti, jsou definovány v § 273 odst. 1 z.ř.s. V posuzované věci bylo s odkazem na ustanovení § 273 odst. 1 písm. a) z.ř.s. povinností dědice na prvním místě uspokojit pohledávku vypravitelky pohřbu [jméno] [příjmení] v částce 13 959 Kč. Na ostatní věřitele potom zůstává k rozdělení částka 110 093,75 Kč. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 273 odst. 4 z.ř.s. se pohledávky patřící do téže skupiny uspokojí poměrně, nelze-li je uspokojit zcela (všechny pohledávky ze smluv o úvěru jsou pohledávkami ve smyslu § 273 odst. 1 písm. h) z.ř.s.), vyhověl soud žalobkyni pouze do takové výše, jaká odpovídá poměru jeho pohledávky k ostatním pohledávkám vzhledem k rozdělované částce. Součet pohledávek k uspokojení podle § 273 odst. 1 písmeno h) z.ř.s. činí 349 673,49 Kč, k rozdělení zůstává částka 110 093,75 Kč, k uspokojení věřitelů v téže skupině tak může dojít v rozsahu 31,48%. Žalobkyni proto z pohledávky ve výši 45 780,54 Kč náleží 31,48%, tedy částka 14 415 Kč. Ve stejném poměru potom náleží úhrady ostatním věřitelům (částka 201 108,04 Kč, částka 10 276,75 Kč a částka 22 093 Kč). Proto soud žalobě co do částky 14 415 Kč vyhověl a naproti tomu žalobu ohledně částky 31 365,54 Kč zamítl jako nedůvodnou. 7. Pokud jde o požadavek na úhradu úroku a úroku z prodlení vzniklých po úmrtí dlužníka, lze odkázat na ustanovení § 1701 odst. 1 o.z., podle něhož dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Smrt dlužníka a skutečnost, že o majetku dlužníka probíhá u soudu dědické řízení, nemá na prodlení s plněním jeho dluhů žádný vliv. Nesplní-li dluh dědici dlužníka, kteří za něj ve smyslu citovaného ustanovení odpovídají, smrtí dlužníka jsou v prodlení, a tedy jsou povinni kromě zůstavitelova dluhu poskytnout věřiteli rovněž úrok