10 C 202/2021-21 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 64 700 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené žalovanou [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku 50 000 Kč, kterou převzala žalovaná v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s půjčkou i souhrnný poplatek ve výši 43 600 Kč. Celkovou dlužnou částku 93 600 Kč se zavázala žalovaná hradit v 78 týdenních splátkách po 1 200 Kč. Splátky však žalovaná nehradila řádně a včas. Ke dni [datum] neuhradila žalovaná dle tvrzení žalobkyně dlužnou jistinu půjčky ve výši 34 561,97 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 30.138,03 Kč. Od uzavření smlouvy do data postoupení žalovaná zaplatila splátky v celkové výši 28 900 Kč. Shora specifikované pohledávky byly postoupeny k [datum] žalobkyni. Žalovaná ke dni podání žaloby na dlužné částky ničeho dalšího neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě poukázala na skutečnost, že k uzavření smlouvy došlo z důvodu nepříznivé finanční situace matky jejího bývalého manžela, jednalo se o formu výpomoci. V rámci vypořádání společného jmění v průběhu rozvodu se žalovaná s manželem dohodla, že tento konkrétní závazek bude nadále splácet on. Z obsahu této dohody tedy žalovaná nadále vycházela a žádné splátky již nehradila. Podaná žaloba ji z uvedených důvodů velmi překvapila. Vzhledem k tomu, že bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání dne [datum], proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla tohoto dne uzavřena smlouva, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 43 600 Kč. Celkovou částku měla žalovaná splácet celkem v 78 týdenních splátkách po 1 200 Kč, první splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření této smlouvy a každá následující splátka vždy do konce dalšího následujícího týdenního období. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy celou půjčenou částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaná půjčku nesplácela řádně a včas, na půjčky uhradila ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni celkem 28 900 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy 1 - seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení z téhož dne vyplývá, že žalované pohledávky byly postoupeny s účinností od [datum] žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k zaplacení shora uvedených dlužných částek a žalovaná byla zároveň upozorněna na možnost soudního vymáhání pro případ jejich nezaplacení. Po právní stránce soud v této věci přihlédl k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a věc posoudil podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, stejně tak jako k § 658 obč. zák. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Podaná žaloba je však důvodná pouze zčásti. Na základě shora specifikované smlouvy o půjčce se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s půjčkou i souhrnný poplatek 43 600 Kč. V této části je však smlouva o půjčce absolutně neplatná ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost a nesrozumitelnost. Obč. zák. v § 658 odst. 1 umožňoval sjednat při peněžité půjčce úroky, z předmětných smluv však nevyplývá, zda souhrnný poplatek je paušalizovaným úrokem nebo jaké jiné složky tento poplatek obsahuje, z jakých položek se skládá (závěru, že těchto položek bude více, nasvědčuje označení poplatku jako„ souhrnného“), za co jsou jednotlivé položky účtovány a v jaké výši. Dále je nutné poukázat na požadavky na obsah smluv, kterými se sjednává spotřebitelský úvěr, stanovené v § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, účinného v době uzavření smluv o půjčce, kdy použitá specifikace souhrnného poplatku ve smlouvách rovněž tyto podmínky nesplňuje. V souvislosti s absolutní neplatností smluvních ujednání o souhrnném poplatku soud proto žalobu částečně zamítl, neboť žalobkyně se domáhala zaplacení nedoplatku jistiny půjčky ve výši 34 561,97 Kč, ovšem pouze proto, že právní předchůdce žalobkyně platby uhrazené žalovanou zaúčtoval i na souhrnný poplatek. Za situace, kdy ujednání o souhrnném poplatku je absolutně neplatné, je nezbytné započíst platby žalované výhradně na jistinu (tj. zápočet celé zaplacené částky 28 900 Kč na jistinu půjčky ve výši 50 000 Kč). Proto je žalovaná povinna uhradit na jistině pouze částku 21 100 Kč s příslušenstvím - zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] (marné uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou) do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal s přihlédnutím k tomu, že žalované, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 34,78 % (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 67,39 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 32,61 %), v řízení žádné náklady nevznikly.