11 C 185/2021-51 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 681,85 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] formou úvěrového rámce do maximální výše 18 000 Kč, resp. 28 000 Kč. Žalovaný měl povinnost splácet předmětný úvěr, avšak v rozporu se svými povinnostmi jej řádně nesplácel, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni [datum] a dluh žalovaného v celkové výši 32 681,85 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Žalobkyně požaduje i úroky a úroky z prodlení. Dopisem ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, avšak nezaplatil ničeho. 2. Podle § 115a o. s. ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum] ve spojení dodatkem k této smlouvě, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 18 000 Kč, později navýšený na 28 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splatit nejpozději do jednoho roku od data čerpání včetně příslušenství. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil, a proto právní předchůdce žalobkyně celý úvěr zesplatnil. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží na jistině částku 32 681,85 Kč a dále příslušenství žalované částky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum] a poskytla mu dodatečnou lhůtu k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo. 4. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit ve lhůtě do jednoho roku od prvního čerpání úvěru, a to včetně sjednaného úroku, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, na níž byla pohledávka řádně postoupena, sjednaný úrok 18,90 % ročně a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 7 260 Kč (1 úkon právní služby 2 420 Kč - § 7 bod 5. a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 1 713,60 Kč a soudní poplatek ve výši 1 308 Kč, to je celkem 11 181,60 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.