11 C 203/2021-15 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná dle uvedené smlouvy čerpala finanční prostředky, předmětný úvěr však řádně nesplácela a proto po opakovaném prodlení žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovanou částku žalovaná neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalované výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu, s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neměla žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Smlouvou o úvěru ze dne [datum], [číslo] (dále jen„ smlouva“) ve spojení obchodními podmínkami, sazebníkem a schvalovacím protokolem má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejímž obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované úvěr. Podle uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, který žalovaná čerpala v plné výši a zavázala se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 832 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu, oznámení o splatnosti úvěru ve spojení s doručenkou má soud za prokázané, že žalovaná předepsané splátky řádně a včas nehradila, v důsledku čehož žalobkyně v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaná žalobkyni dluží částku 26 087,77 Kč představující dlužnou jistinu úvěru, a dále pak příslušenství žalované částky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, které žalobkyně částečně kapitalizovala. Z předžalobní upomínky je prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě a poskytla jí dodatečnou lhůtu k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ‚ (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. o. z. pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní v souladu s ust. § 1977 o. z., aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatila, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Žalovaná však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnila a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradila. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalovaná žádala [anonymizováno] ze dne [datum] o splátky dlužné částky, soud k tomuto podání nepřihlížel, když žalovaná na další výzvu k upřesnění tohoto podání nereagovala. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 044 Kč, celkem 2 496 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.