11 C 207/2021-15 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému částku 26 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 23 140 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 638 Kč, a zároveň se zavázal uhradit poplatek ve výši 624 Kč za sjednané životní pojištění. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední uhradil dne [datum]. Dlužná částka tak činila na jistině 19 221,39 Kč a na poplatku 7 632,61 Kč. Ke dni [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Do data postoupení uhradil žalovaný na svůj dluh celkem 22 910 Kč, po postoupení pohledávek dále neuhradil ničeho a nadále tedy dluží uvedené částky. Na předžalobní upomínku žalobkyně nijak nereagoval. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu, s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] ve spojení s kartou zákazníka, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému v hotovosti částku 26 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 23 140 Kč, to vše v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 638 Kč. Součástí souhrnného poplatku byl kapitalizovaný úrok ve výši 4 420 Kč, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 21,27 % ročně, odměna za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 520 Kč. Žalovaný uhradil částku 22 910 Kč, tj. necelých 36 splátek. Dosud tedy dluží žalobkyni na jistině částku 19 221,39 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 7 295,88 Kč a na poplatku za životní pojištění částku 336,73 Kč, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Mimo to požaduje úhradu kapitalizovaného i pokračujícího smluvního úroku a úroků z prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne [datum]. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 4. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 a násl. o. z. pak byl posouzen nárok na úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných týdenních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka řádně postoupena, tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok 21,27 % ročně sjednaný mezi stranami smlouvy a úroky z prodlení, které požaduje po právu po žalovaném podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 075 Kč, to je celkem 2 527 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.