11 C 226/2021-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované částku 26 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 800 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 780 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když poslední uhradila dne [datum]. Dlužná částka tak činila na jistině 1 788,70 Kč a na poplatku 511,30 Kč. Ke dni [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Do data postoupení uhradila žalovaná na svůj dluh celkem 44 500 Kč, po postoupení pohledávky dále neuhradila ničeho a nadále tedy dluží na jistině částku 1 788,70 Kč a na poplatku 511,30 Kč. Na předžalobní upomínku žalobkyně nijak nereagovala. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalované výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu, s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neměla žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] ve spojení s kartou zákazníka za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uvedeného dne uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované v hotovosti částku 26 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 800 Kč, to vše v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 780 Kč. Součástí souhrnného poplatku byl kapitalizovaný úrok ve výši 5 200 Kč, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 19,34 % ročně, odměna za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 44 500 Kč, z toho na jistinu částku 24 211,30 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částku 5 200 Kč, na odměnu za administrativní činnost 5 200 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 9 888,70 Kč. Dosud tedy dluží žalobkyni na jistině částku 1 788,70 Kč a na souhrnném poplatku částku 511,30 Kč, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Mimo to požaduje úhradu kapitalizovaného i pokračujícího smluvního úroku a úroků z prodlení. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávku za žalovanou na žalobkyni, když tato skutečnost jí byla oznámena dopisem ze dne [datum]. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 5. Právně soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou platně sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky, jejichž část žalovaná v souladu se smluvními ujednáními nevrátila. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnuté úvěry žalovaná nesplnila ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, na niž byla pohledávka včetně všech práv a povinností platně postoupena, a proto jí tuto povinnost, pokud jde o úhradu zbytku dluhu, uložil soud tímto rozsudkem. Současně uložil žalované zaplatit žalobkyní požadované úroky z prodlení, které požaduje podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (1 úkon právní služby 200 Kč - § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, to je celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.