24 C 275/2020-33 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že pro žalovaného prováděla službu spočívající ve finančním poradenství. Za poskytnutí těchto služeb byla mezi účastníky sjednána odměna ve výši 67 125 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] ze dne 17. 9. 2019. Žalovaný ze svého dluhu uhradil pouze částku 10 000 Kč, na předžalobní výzvu nereagoval. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že vůči žalobkyni žádný dluh ani smlouvu nemá. 3. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se žádný z účastníků bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 390a odst. 1, 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IS) není-li dále stanoveno jinak, musí být návrh podle § 390 odst. 1 sepsán a za dlužníka podán a) advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem, nebo b) akreditovanou osobou; akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle tohoto zákona; osoba podle písmen a) a b), která je dlužníkem zmocněna, jen aby sepsala a v jeho zastoupení podala návrh podle § 390 odst. 1, není zástupcem dlužníka v insolvenčním řízení. Při sepisu návrhu podle § 390 odst. 1 dlužníka během porady poučí o jeho povinnostech v insolvenčním řízení. Osobě podle odstavce 1 písm. b) odměna ani jiné plnění za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390 odst. 1 nebo poskytnutí jiné služby poskytované v oblasti oddlužení nebo v souvislosti s oddlužením nenáleží. 5. V dané věci žalobkyně jako důkaz předložila toliko fakturu [číslo] ze dne 17. 9. 2019, předžalobní výzvu a doklady o odeslání těchto listin. Faktura i výzva jsou jednostranně žalobkyní vytvořenými listinami, které proto samy o sobě neprokazují uzavření smluvního vztahu mezi účastníky řízení a ani existenci dluhu. Podpis žalovaného se na žádné z listin nenachází. Vzhledem k tomu, že žalovaný právě uzavření smlouvy a i existenci dluhu vůči žalobkyni popírá, vyzval soud žalobkyni již před jednáním, aby vzhledem k těmto skutečnostem doplnila žalobní tvrzení ohledně nároku na úhradu odměny a aby v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. navrhla důkazy, které jej prokazují. Žalobkyně na výzvu nijak nereagovala, soud její vyjádření urgoval, žalobkyně přesto žádné tvrzení nedoplnila a nenavrhla ani provádění žádného dalšího důkazu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se bez omluvy k jednání nedostavila, připravila se tak o vyslechnutí poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je třeba označit důkaz k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy mezi účastníky a o existenci dluhu, což žalovaný popírá, neboť z výše uvedených důvodů žalobkyní předložené listiny tato její tvrzení neprokazují, a že pokud tak neučiní, neunese důkazní břemeno svého tvrzení a ve sporu proto nebude úspěšná (viz. [příjmení], [příjmení] a kol., Občanský soudní řád I, II, Komentář, 1. vydání, [obec], C. H. Beck, 2009, str. 831 – 832; taktéž praktický komentář v ASPI k § 118a –„ nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007)“. Z hlediska skutkového stavu soud po provedení všech důkazů založených ve spise nemá za prokázané tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy mezi účastníky tohoto řízení a ani o existenci dluhu žalovaného. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno svého tvrzení, a proto soud její žalobu zamítl včetně úroků z prodlení z důvodu akcesority příslušenství. 6. Nad rámec uvedeného odůvodnění je třeba též uvést, že z výše uvedené faktury plyne, že předmětem činnosti žalobkyně pro žalovaného měla být služba v oblasti oddlužení žalovaného dle insolvenčního zákona, jak to vyplývá z jednotlivých žalobkyní popsaných činností (např. prostudování kompletního spisu v konkurzu, prostudování a seznámení se s obsahem veřejného spisu, vyčíslení a zjištění dluhu, hledání řešení, administrace – rešerše atd.). Žalobkyně není žádným ze subjektů uvedených v § 390a odst. 1 písm. a) IZ, a i kdyby byla akreditovanou osobou, platí dle citovaného § 390a odst. 4 IZ, že jí odměna ani jiné plnění za poskytnutí jiné služby poskytované v oblasti oddlužení nebo v souvislosti s oddlužením nenáleží. Nárok uplatněný žalobkyní v tomto řízení je tak v rozporu se zákonem a ani proto nemůže být úspěšná. Pro úplnost lze dodat, že poskytování služeb v oblasti oddlužení dle insolvenčního zákona za úplatu nad zákonem stanovené limity i po novele IS zákonem č. 64/2017 Sb. (účinný od 1. 7. 2017) je předmětem veřejně dostupné (https://a2larm.cz [číslo]) odborné (JUDr. [jméno] [příjmení], soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích) kritiky, která se týká právě i žalobkyně. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal plně úspěšnému žalovanému. Ty v dané věci představují paušální náhradu za podaný odpor, tedy za písemné podání ve věci samé, a to ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.