24 C 334/2020-42 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] domáhal vůči žalovanému zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující dlužné úhrady za nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za měsíce prosinec 2019 a leden 2020 až červenec 2020. Žalovaný se stal nájemcem uvedeného bytu na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] s účinností ode dne [datum] na dobu neurčitou. Žalovaný na svůj dluh do současné doby neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalobce ze dne [datum]. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalobce i žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobcem předložených listin, a to zejména z nájemní smlouvy ze dne [datum] za plně prokázané, že žalobce pronajal s účinností od [datum] žalovanému byt [číslo] o velikosti 1+0 na adrese [adresa žalovaného]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 2 834 Kč. Z informace o předpisu nájemného a služeb za měsíc červenec 2018 a červenec 2019 a ze změny předpisu úhrad od [datum] má soud za prokázané, že žalobce k tomuto dni navýšil nájemné o inflaci, tedy celkem na 2 880 Kč. Z rozpisu dlužných období vyplývá výše dlužného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za dobu od prosince 2019 do července 2020, která činí za měsíc prosinec 2019 částku 2 420 Kč, za měsíc leden 2020 částku 2 880 Kč, za měsíc únor 2020 částku 2 880 Kč, za měsíc březen 2020 částku 2 880 Kč, za měsíc duben 2020 částku 2 880 Kč, za měsíc květen 2020 částku 2 880 Kč, za měsíc červen 2020 částku 2 880 Kč a za měsíc červenec 2020 částku 2 880 Kč. To, že žalovaný svůj dluh řádně včas žalobci nesplnil, vyplývá z výše uvedené upomínky. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého se nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné, a dále dle ust. § 2246 a násl. o. z. upravujících nájemné a jiné platby. Dle ust. § 1970 o. z. dále platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost, když neuhradil žalobci nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za dané měsíce, soud žalobě žalobce vyhověl a uložil žalovanému danou částku žalobci zaplatit. Důvodným je i nárok žalobce na úrok z prodlení, který požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 729 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 129 Kč a náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.