24 C 446/2018-156 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Táboře (dále jen„ soud“) dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 25 500 Kč s odůvodněním, že žalobce byl přípisem Městského úřadu Tábor, odboru dopravně-správních agend, informován, o dosažení 12-ti bodů v bodovém hodnocení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu. Proti záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12-ti bodů ve smyslu ustanovení § 123f odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., tak i proti všem předcházejícím záznamům bodů v registru řidičů, týkajících se jeho osoby, podal námitky. O námitkách bylo rozhodnuto Městským úřadem v Táboře dne [datum]. K odvolání žalobce pak Krajský úřad Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím ze dne [datum] napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Řidičské oprávnění tedy pozbyl žalobce dne [datum]. Od tohoto dne tedy začala běžet uvedená 12-ti měsíční lhůta. Proti shora uvedenému rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, když tento rozsudkem ze dne [datum] napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému úřadu Jihočeského kraje k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti Krajského úřadu Jihočeského kraje následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne [datum] žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a tímto dnem opět pokračoval běh již dříve započaté 12-ti měsíční lhůty pozbytí řidičského oprávnění. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobce podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud dne [datum] zamítl. Dnem právní moci rozsudku ze dni [datum] opět dále pokračoval běh 12-ti měsíční lhůty pozbytí řidičského oprávnění. Na základě takto vydaných rozhodnutí 12-ti měsíční lhůta pozbytí řidičského oprávnění u žalobce uplynula ke dni [datum]. Správním orgánem - Městským úřadem Tábor byl však nesprávně do karty řidiče zaznamenán počátek, resp. konec lhůty 12-ti měsíců, když podle jeho názoru měla tato lhůta uplynout až dnem [datum]. Na skutečnost, že 12-ti měsíční lhůta uplynula již ke dni [datum], žalobce správní orgán prostřednictvím svého právního zástupce upozornil přípisem ze dne [datum]. Správní orgán toto akceptoval a provedl opravu výpisu z žalobcovi evidenční karty řidiče dne [datum], o čemž informoval jeho právního zástupce e-mailem ze dne [datum]. Vzhledem k výše uvedenému však žalobce nebyl dne [datum] připuštěn k přezkoušení z odborné způsobilosti ve smyslu ustanovení § 123d odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., resp. ve smyslu zákona č. 247/2000 Sb., neboť evidenční karta obsahovala nesprávný údaj o konci roční lhůty až k [datum] a nikoli k [datum]. Z tohoto důvodu se žalobce mohl účastnit přezkoušení z odborné způsobilosti až po opravě nesprávného záznamu v evidenční kartě, což žalobce učinil v nejbližším možném termínu dne [datum]. V uvedené době, tj. duben 2015 - červen 2015 bydlel žalobce na samotě a každodenní dojíždění do zaměstnání nebylo prostřednictvím veřejné dopravy možné. Řízení motorových vozidel bylo součástí jeho každodenního života. Motorová vozidla potřeboval využívat v práci i mimo ni. Cca dvouměsíční zpoždění při vrácení řidičského oprávnění žalobci způsobilo nemalé komplikace a s ohledem na nemožnost cestování prostřednictvím veřejné dopravy byl nucen využít služeb pana [jméno] [příjmení], který pro žalobce vykonával funkci osobního řidiče, tedy vozil ho všude tam, kam bylo potřeba. Této osobě žalobce za uvedené období cca dvou měsíců v souvislosti s poskytováním služeb osobního řidiče zaplatil částku ve výši 25 500 Kč. V souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tak žalobce dovozuje svůj nárok na náhradu škody ve výši 25 500 Kč, která mu byla v důsledku výše uvedeného nesprávného úředního postupu správního orgánu způsobena. Tento nárok dne [datum] řádně uplatnil u Ministerstva dopravy, kde byla jeho žádost vedena pod zn. [číslo] [spisová značka]. Bohužel do dne podání žaloby nebyl žalobce nijak odškodněn, a proto mu nezbylo, než podat tuto žalobu. 2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná, která uvedla, že nemohla přiznat žalobci odškodnění, neboť potvrzení řidiče, jež žalobce zaslal žalované společně s žádostí za účelem prokázání oprávněnosti vzneseného nároku, žalovaná nepovažovala za dostatečné doložení skutečností rozhodných pro řádné posouzení nároku žalobce, a tudíž výzvou ze dne 24. 4. 2018 žalobce vyzvala k doplnění skutkových tvrzení a doložení podkladů k prokázání, že požadované náklady na zajištění služeb osobního řidiče byly skutečně uhrazeny, jelikož tvrzení žalobce uvedená v žádosti nebyla žádným způsobem doložena. Na základě výzvy byla žalované ze strany žalobce zaslána dohoda, ze které vyplývá, že řidič měl pro žalobce vykonávat práci osobního řidiče dle jeho potřeby a za uvedenou práci řidiči náležela paušální odměna ve výši 15 000 Kč za měsíc. Uvedená písemnost však dle názoru žalované nebyla dostatečným podkladem pro posouzení oprávněnosti vzneseného nároku na náhradu majetkové škody. Jako podstatnou považovala žalovaná skutečnost, že žalobcem nebyly doloženy jednotlivé cesty, které s řidičem absolvoval, jaké byly účely těchto jednotlivých cest a v neposlední řadě nutná dostupnost do daných míst pouze prostřednictvím osobního automobilu a služeb řidiče a nikoli prostředky veřejné dopravy. 3. Dne 3. 5. 2019 byla ze strany žalobce doplněna tvrzení, že dne [datum] nebyl připuštěn k přezkoušení z odborné způsobilosti, neboť v tuto dobu měl nesprávný záznam v kartě řidiče o době pozbytí řidičského oprávnění. V projednávaném období, tj. duben 2015 – červen 2015, ve všední dny bydlel z důvodu výkonu práce ve služebním bytě v myslivně Uhlíkov - Záhvozdí, když centrální pracoviště bylo v 16 km vzdálené obci Olšina. Jednalo se o samotu. Náplní jeho práce byla správa většího počtu rekreačních zařízení, zejména v okolí lipenské nádrže, což vyžadovalo každodenní jízdy automobilem, neboť veřejnou dopravou by se výkon práce nedal realizovat. Pozbytí řidičského oprávnění tudíž řešil žalobce prostřednictvím služby pana [příjmení], který pro něho vykonával funkci řidiče. V projednávaném období nečerpal žádné náhradní volno, dovolenou ani indispoziční volno a nebyl v pracovní neschopnosti. 4. Při jednání konaném [datum] strany navrhly přerušení řízení, neboť při jednání dospěly k závěru, že je možné v dané věci uzavřít dohodu. Usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] byl ze strany zástupce žalobce podán návrh na pokračování v řízení, neboť k dohodě mezi účastníky nedošlo. 5. Dne [datum] byly ze strany žalobce doplněny další rozhodné skutečnosti a to tak, že k nepřipuštění k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel neproběhlo ze strany autoškoly, nýbrž ze strany příslušeného zkušebního komisaře s poukazem na nesprávný záznam v kartě řidiče o době pozbytí řidičského oprávnění. Následně pak žalobce uvedl jízdy, které absolvoval od [datum] do [datum]. 6. Dne [datum] bylo soudu doručeno podání žalované, která uvedla, že vznáší námitku promlčení vůči nároku žalobce, neboť tento až ve svém podání ze dne [datum] uvádí, že škoda mu měla vzniknout pochybením zkušebního komisaře, kdy je tvrzeno, že jej nepřipustil k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a tato skutečnost právě vedla ke vzniku tvrzené škody. Toto tvrzení nevychází z původních skutkových tvrzení žalobce, jedná se o zcela jiný odpovědnostní titul, který však nebyl řádně u žalované uplatněn a stejně tak se na něj nevztahuje přetržení promlčecí lhůty podáním žaloby v této věci. Nad rámec výše uvedeného pak žalovaná uvedla, že není zřejmé, proč se žalobce nepokusil o zjednání nápravy dříve než [datum], kdy požádal Městský úřad v Táboře o vrácení řidičského průkazu, k němuž nedoložil potřebné doklady a pouze upozornil na chybný zápis v evidenční kartě řidiče. V řízení tak bylo doposud prakticky prokázáno pouze podání neúplné žádosti o vrácení řidičského průkazu žalobcem až dne [datum]. Pokud žalobce tvrdí, že se dne [datum] dostavil na přezkoušení odborné způsobilosti, musel mít logicky u sebe i výpis z evidenční karty, o kterém tvrdil, že byl podmínkou absolvování předmětného přezkoušení. Lze tedy důvodně předpokládat, že si tento výpis opatřil již s předstihem, tj. přede dnem [datum] O chybném zápisu ve své evidenční kartě se tak mohl dozvědět mnohem dříve a vzniku tvrzené škody předejít. Nehledě na to, že chybný zápis byl proveden již dne [datum], tedy zhruba 7 měsíců před koncem roční lhůty. Jinými slovy, i pokud by byl závěr takový, že žalobce neměl reálnou šanci osvědčení o přezkoušení z odborné způsobilosti získat před uplynutím roční lhůty díky chybnému zápisu v evidenční kartě řidiče, pak přesto mohl tvrzené škodě