4 C 167/2021-30 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 44 477,01 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [anonymizováno 6 slov], [příjmení], [anonymizováno] [číslo], [země])) a žalovanou byla dne 20. 8. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč, ze kterého žalovaná vyčerpala částku 30 000 Kč a kterou se zavázala splácet dle sjednaných podmínek. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužnou částku žalobkyni neuhradila, nereagovala ani na předžalobní výzvu ze dne 23. 1. 2021. 2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo žalované doručit, a proto byl následně zrušen. Vzhledem k tomu, že soud shledal v žalobním návrhu nedostatky, byla žalobkyně dne 12. 8. 2021 vyzvána k doplnění skutkových tvrzení, opravě žaloby a předložení důkazů. Výzvou bylo poukázáno na zásadní rozpory mezi skutkovými tvrzeními v žalobě a předloženými důkazy. V žalobě žalobkyně uváděla, že pohledávka byla postoupena dne 20. 12. 2019, ačkoliv úvěrová smlouvy byla uzavřena teprve dne 20. 8. 2020 a ke svým tvrzením doložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Dle předložené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 8. 2020 je adresa žalované: [ulice a číslo], [PSČ] [obec], ovšem listiny – Platební informace, Oznámení o postoupení pohledávky, Výzva k úhradě před podáním žaloby, byly zaslány na adresu [adresa], přičemž taková adresa neexistuje a ani jí žalovaná ve smlouvě neuvádí. Žalobkyně byla proto vyzvána k doložení zaslání těchto listin na existující a správnou adresu žalované. Dále v návrhu žalobkyně tvrdila, že poskytnutá částka 44 477,01 Kč měla být splacena nejpozději dne 19. 12. 2020. Z předložené smlouvy ovšem vyplývá, že poskytnutý úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami a dle Platebních informací byla ke dni 19. 12. 2020 splatná částka pouze ve výši 19 561,86 Kč. Zároveň byla žalobkyně vyzvána, aby doložila čerpání částky 44 477,01 Kč a jakým způsobem došlo k zesplatnění úvěru a jak byla žalovaná o této skutečnosti informována. 3. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že dle čl. 9 1. obchodních podmínek žalovaná výslovně souhlasila se zpracováním a nakládáním s jejími osobními údaji a rovněž s pořízením fotokopie jejího doklad u totožnosti, přičemž věřitel následně provedl lustraci dokladu totožnosti v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. K tomu žalobkyně doložila obchodní podmínky a veškeré fotokopie dokladu totožnosti. Dále žalobkyně doložila soudu jednotlivá potvrzení o provedení platby v celkové výši 30 000 Kč dne 20. 8. 2020 ve výši 10 000 Kč a dne 21. 8. 2020 ve výši 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Závěrem pak žalobkyně předkládá fakturu ze dne 19. 12. 2020, dle které dlužila žalovaná k uvedenému dni částku ve výši 44 477,01 Kč, která sestává z výběrů žalované ve výši 30 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroků za období čerpání ve výši 14 227,01 Kč, když k dnešnímu dni žalovaná neuhradila ničeho. 4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co případně uvedli účastníci. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. 6. V projednávané věci soud přezkoumal všechna tvrzení žalobkyně a všechny listinné důkazy a dospěl k závěru, že ani po výzvě soudu žalobkyně neodstranila vytýkané vady žaloby, neuvedla do souladu, ani neopravila, svá skutková tvrzení a dostatečně je nepodložila předloženými důkazy. V žalobním návrhu žalobkyně uvádí skutečnosti týkající se postoupení pohledávky z původního věřitele, poskytnutí a čerpání úvěru a zahájení vymáhacího procesu, která jsou svým zněním totožná s mnoha dalšími žalobními návrhy podanými žalobkyní u zdejšího soudu, kdy jsou pouze upravovány data a částky, a zcela neodpovídají uzavřené smlouvě o revolvingovém úvěru a v ní sjednaným podmínkám. Pokud žalobkyně uvedla, že ověřovala občanský průkaz žalované v databázi neplatných dokladů MV ČR a že žalovaná souhlasila se zpracováním osobních údajů, nic to nemění na skutečnosti, že listiny – Platební informace, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka byly zaslány na neexistující adresu a žalobkyně jejich zaslání na správnou adresu žalované nedokládá. Dle předložených fotokopií občanského průkazu žalované je zcela evidentní, že žalovaná má zde uvedený trvalý pobyt na adrese [adresa], z předložené smlouvy pak vyplývá, že žalovaná uvedla adresu trvalého bydliště [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Z jakého důvodu žalobkyně doručovala listiny na adresu [adresa] (tj. kombinace dvou adres uvedených žalovanou) soudu není jasné, jedná se o neexistující adresu a soud tedy nemá za prokázané doručení Platebních informací, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy žalované, když tyto se nedostaly (a ani neměly možnost dostat) sféry dispozice žalované a způsobit případné následky. Dále žalobkyně, ani přes výzvu soudu, neuvedla do souladu tvrzení týkající se postoupení pohledávky, když v návrhu uvádí datum 20. 12. 2019, ačkoliv smlouvy o revolvingovém úvěru byla uzavřena dne 20. 8. 2020 a dokládá smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. V předloženém seznamu postoupených pohledávek ke smlouvě 27. 1. 2020 je sice uvedená žalovaná, ovšem žalobkyni je postoupena pohledávka ve výši 44 358,78 Kč a žalobkyně žaluje částku 44 477,01 Kč. Navíc oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2021 bylo žalované doručováno na neexistující adresu (viz výše) a postoupení pohledávky jí tak nebylo řádně oznámeno. Dle uvedeného soud nemá za prokázané postoupení pohledávky žalobkyni, které by zakládalo její aktivní legitimaci k vedení sporu. Závěrem pak soud nemá za prokázané, že došlo k naplnění podmínek pro splatnost poskytnutého úvěru a oprávněnosti žalovaného nároku ve výši 44 477,01 Kč. Dle předložené smlouvy o revolvingovém úvěru měla žalovaná poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší (čl. V. smlouvy). Dle čl. VI. smlouvy pak byl věřitel oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný s účinností ke dni doručení oznámení o okamžité splatnost úvěru žalované, pokud se žalovaná dostala do prodlení se splácením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo se dostala do prodlení se splácením více než 2 splátek. Žalobkyně ovšem netvrdí, že by tato situace předpokládaná smlouvou, která by zakládala zesplatnění pohledávky nastala a ani nedokládá doručení oznámení o okamžité splatnosti úvěru žalované pro porušení podmínek smlouvy. Žalobkyně naopak tvrdí, že úvěr měl být splacen nejpozději dne 19. 12. 2020, což ze smlouvy nevyplývá. Tato skutečnost nevyplývá ani ze žalobkyní předložené faktury ze dne 19. 12. 2020, ve které je sice uvedena celková dlužná částka 44 477,01 Kč, ale následně je vytučněno, že„ aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti“ je 19 561,86 Kč a vytučněno je i„ datum splatnosti“ 19. 12. 2020 Ani z předložené faktury žalobkyní nevyplývá splatnost žalované částky a nejedná se ani o oznámení o okamžité splatnosti úvěru. Navíc tato faktura byla žalované opět doručována na neexistující adresu (viz výše), ačkoliv měla žalobkyně k dispozici dvě správné adresy uvedené žalovanou, a nemohla se tak dostat a ani nedostala do sféry dispozice žalované, aby se tato vůbec dozvěděla o splatnosti dlužné pohledávky. Ze všech těchto shora uvedených skutečností, proto nezbylo, než žalobu pro neunesení důkazní povinnost žalobkyně zamítnout. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla se svým návrhem úspěšná a žalovaná v řízení aktivně nevystupovala, tedy žádné náklady nepožadovala.