8 C 242/2020-14 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřel dne 25. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 24. 7. 2018, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 2 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 2 000 Kč spolu s příslušenstvím do 23. 8. 2018. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit vedle jistiny také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ta činila ke dni postoupení pohledávky částku 904 Kč. Dále právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na sjednaný úrok z úvěru dle obchodních podmínek v částce 546 Kč a na poplatek za 3 upomínky po 50 Kč za jednu dle uzavřené smlouvy, tedy celkem na poplatek v částce 150 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru. 2. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 24. 7. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 2 000 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla částku v celkové výši 2 000 Kč převedením na účet žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal, a proto byl povinen jej splatit žalobkyni do 23. 8. 2018, a to společně se sjednaným úrokem ve výši 166,08 % ročně, ve smlouvě vyjádřeným též pevnou částkou ve výši 546 Kč. Žalovaný však sjednanou částku nevrátil řádně a včas a nezaplatil v této lhůtě ani dohodnuté úroky, jak plyne ze tří doložených výzev k zaplacení, ze kterých byl žalovanému v souladu se smlouvou účtován paušální poplatek za náklady na upomínání v částce 50 Kč za každou upomínku dle uzavřené smlouvy o úvěru, tedy celkem poplatek ve výši 150 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě bylo dále mimo jiné sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ke dni 19. 11. 2019 činila neuhrazená smluvní pokuta vypočtená z neuhrazené jistiny úvěru částku 904 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to ke dni 12. 12. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2020. Žalovanému byla zaslána též předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 24. 7. 2020. 3. Soud při právní kvalifikaci výše uvedené smlouvy o úvěru ze dne 21. 4. 2017 vycházel z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 4. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatným je právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. V dané věci si účastníci sjednali úrok z úvěru ve výši 166,08 % ročně. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že smlouva je v části, ve které si účastníci sjednali úrok ve výši 60 % ročně, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V dané věci sjednané úroky z úvěru více než dvojnásobně převyšují úroky, které byly Nejvyšším soudem ČR označeny za nemravné a toto ujednání účastníků je proto dle výše citovaných ustanovení o. z. neplatné. Tento závěr je v souladu i s judikaturou odvolacího soudu, tedy Krajského soudu [obec] – pobočka v [obec], který jako neplatné právě pro rozpor s dobrými mravy shledal sjednané úroky z úvěru i ve výši 86,21 % ročně (v rozhodnutí č. j. 15 Co 69/2018–93) nebo úroky z úvěru ve výši 97,12 % ročně (v rozhodnutí č. j. 15 Co 86/2018-129). Podle odborné literatury ([příjmení], P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091)„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” Soud proto považuje ujednání účastníků o úrocích ve výši 166,08 % ročně za absolutně neplatné. Tato absolutní neplatnost se týká jen této části právního jednání účastníků, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto je ve smyslu § 576 o. z. absolutně neplatná jen tato část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 166,08 % ročně, které byly ve smlouvě vyčíslené do splatnosti úvěru, tj. za dobu 30 dnů, částkou 546 Kč. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly absolutně neplatné, má žalobkyně v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé v době uzavření smlouvy poskytované bankami, tj. ve výši 9,02 % ročně, jak je tato výše známa z rozhodovací činnosti soudu vycházející z přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu. Žalobkyně se domáhala úroku za období trvání úvěru, tj. za 30 dnů od vyčerpání úvěru, což při shora uvedeném úroku stanoveném podle § 1802 o. z. z výše podrobně popsaných důvodů představuje částku 14,70 Kč. K této částce dospěl soud následujícím výpočtem: při 9,02 % ročním úroku z částky 2 000 Kč činí denní úrok částku 0,49 Kč (9,02 % x 2 000 / 365 = 0,49) a tedy za 30 dnů činí úrok 14,70 Kč (0,49 x 30). V této části je žalobní nárok žalobkyně na úroky důvodným, a proto jej soud žalobkyni přiznal; ve zbývající části, tj. co do částky 531,30 Kč žalobkyní vznesený nárok na nemravné úroky zamítl. Další žalobní nároky již soud považuje za zcela důvodné, neboť žalovaný dosud nevrátil žalobkyni přes uplynutí doby splatnosti poskytnutý úvěr ve výši 2 000 Kč, dále dosud nezaplatil částku 150 Kč odpovídající sjednaným poplatkům za 3 upomínky (3 x 50 Kč) a nezaplatil ani sjednanou smluvní pokutu ve výši 904 Kč, na kterou má žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného též nárok, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit celkovou částku ve výši 3 054 Kč (2 000 + 150 + 904) tímto rozsudkem. Soud dále přiznal žalobkyni požadované příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení, na které má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 o. z. z důvodu prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu a které žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť její neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části (v části příslušenství pohledávky). Výše nákladů řízení činí v dané věci