9 C 244/2021-20 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se vůči žalovanému domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady nákladů, které vynaložil v souvislosti s pohřbením zůstavitele [jméno] [příjmení]. Řízení o pozůstalosti po zemřelém bylo usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. [spisová značka], pravomocným dne 11. 6. 2019, tak, že celou pozůstalost nabyl jediný dědic – žalovaný. Ten žalobci pohledávku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 26. 8. 2019. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu, s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud ohledně skutkového stavu zjistil, že žalovaný se na základě výše uvedeného usnesení stal jediným dědicem ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném 17. 6. 1962, a zemřelém 24. 7. 2016, čímž nabyl všechna zjištěná aktiva i pasiva pozůstalosti. Mezi pasiva pozůstalosti byla zahrnuta i pohledávka žalobce z titulu uhrazených nákladů zůstavitelova pohřbení ve výši 6 500 Kč. Tuto pohledávku žalobce u žalovaného uplatnil výzvou k zaplacení ze dne 26. 8. 2019, kde mu stanovil splatnost částky do 31. 12. 2019. Na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval, ačkoliv ji převzal do vlastních rukou dne 5. 9. 2019. Žalovanou částku žalobci neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 4. 9. 2020. Po právní stránce nahlížel soud na věc podle § 114 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), které uvádí, že náklady pohřbu a opatření pohřebiště se hradí z pozůstalosti. Pokud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho způsobu pohřbu, jaký si zesnulý přál, musí být pohřben alespoň slušným způsobem podle místních zvyklostí, a dále dle § 1701 odst. 2 o. z., dle kterého je dědic je zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbení a opatření zůstavitelova hrobového místa, ledaže tyto náklady byly z pozůstalosti uhrazeny podle § 114 odst. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako jediný dědic neuhradil žalobci náklady pohřbu, které vynaložil na pohřbení zůstavitele, ačkoli dle uvedených ustanovení zákona je toho povinen, rozhodl soud tak, že přiznal žalobci žalobou požadovanou částku, a to včetně příslušenství představovaného úroky z prodlení, které požaduje řádně dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, které v daném případě představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada výdajů v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (předžalobní upomínka a žaloba), tj. celkem částka 600 Kč. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě, neboť proti němu není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).