9 C 266/2021-13 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni shora uvedené částky s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 7. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 63 508 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši 6 813 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dlužná částka tak činila na jistině 40 581,86 Kč a na poplatku 14 587,14 Kč. Ke dni 5. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Do data postoupení uhradil žalovaný na svůj dluh celkem 111 500 Kč, po postoupení pohledávky dále neuhradil ničeho a nadále tedy dluží uvedené částky. Na předžalobní upomínku žalobkyně nijak nereagoval. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu, s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 10. 2017, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému v hotovosti částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit výše uvedený souhrnný poplatek v pravidelných měsíčních splátkách. Součástí souhrnného poplatku byl kapitalizovaný úrok ve výši 32 958 Kč (úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně), odměna za zpracování ve výši 11 910 Kč a za administrativní činnost ve výši 18 640 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 111 500 Kč. Dosud tedy dluží žalobkyni výše uvedené částky, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. [příjmení] to požaduje úhradu kapitalizovaného i pokračujícího smluvního úroku a úroků z prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k 5. 1. 2021 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 28. 6. 2021. 4. Právně soud věc posoudil podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 a 2 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. 5. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným platně sjednána smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, jejichž část žalovaný v souladu se smluvními ujednáními nevrátil. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnuté finanční prostředky žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, na niž byla pohledávka včetně všech práv a povinností platně postoupena, a proto mu tuto povinnost, pokud jde o úhradu zbytku dluhu, uložil soud tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyní požadované úroky z prodlení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 10 020 Kč (1 úkon právní služby 3 340 Kč - § 7 bod 5. a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 2 293,20 Kč a soudní poplatek ve výši 2 207 Kč, to je celkem 15 420,20 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.