9 C 279/2021-11 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 22. 8. 2018 prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu o úvěru. Touto smlouvou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 22. 11. 2018 včetně poplatku za poskytnutí ve výši 3 925,15 Kč a poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 3 481,29 Kč. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému uvedenou částku převodem na bankovní účet dne 22. 8. 2018. Žalovaný nesplnil svoji povinnost vrátit úvěr spolu s příslušenstvím a následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni nehradil ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě žalobkyní předložených listin, tj. smlouvy o úvěru ze dne 28. 10. 2018, potvrzení o provedené platbě ze dne 22. 8. 2018, dodatku ke smlouvě ze dne 27. 11. 2018, předžalobní výzvy ze dne 16. 5. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 a oznámení o postoupení ze dne 16. 5. 2021 má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Původní věřitel poskytl na základě uzavřené smlouvy dne 28. 10. 2018 žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, částka byla poukázána na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 925,15 Kč nejpozději do 28. 11. 2018. Dodatkem ke smlouvě si strany sjednaly prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů, za což vznikla žalovanému povinnost k úhradě poplatku 3 481,29 Kč. Svou povinnost nesplnil řádně a včas, na úhradu dlužné částky neuhradil ničeho. Žalovaná pohledávka byla původním věřitelem platně postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno sdělením ze dne 16. 5. 2021. Výzvou ze dne 16. 5. 2021 byl žalovaný upomínán o zaplacení shora uvedené částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání dlužné částky pro případ jejího nezaplacení v určené lhůtě. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Po provedeném dokazování učinil soud závěr, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení uvedená v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná a rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě jak co požadované jistiny, tak co do úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.