9 C 41/2020-149 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 2. 2020 se žalobce nejprve domáhal uložení povinnosti žalované písemně se žalobci omluvit a nahradit mu škodu ve výši 50 000 Kč. Návrh odůvodnil tvrzením, že v březnu 2017 podal k [anonymizováno] inspektorátu práce v [obec] podnět ke kontrole z důvodu nezaplacené mzdy bývalým zaměstnavatelem. Ačkoli úřednice OIP byly vázány povinnou mlčenlivostí, poskytly informace žalované. Ta zahájila teprve 14. 3. 2018 řízení o přeplatku a dne 10. 4. 2018 vydala rozhodnutí, kterým se„ snaží žalobce okrást o 7 119 Kč“. Žalobce zdůraznil, že k rozhodnutí došlo více než 16 měsíců poté, co žalovaná zmíněnou informaci obdržela. Vydané rozhodnutí o přeplatku bylo odvolacím orgánem následně zrušeno a věc byla vrácena znovu k projednání žalované. Žalobce dovozoval, že žalovaná zvolila takový způsob doručování, aby se vydané rozhodnutí nedostalo do jeho dispozice. Dále poukazoval na to, že žalovaná„ rozdává listiny ze spisu bez jakéhokoli protokolu o nahlížení“. Odkázal na situaci, při níž ho nechala nahlédnout do spisu, aniž o tom byl pořízen protokol, který byl v systému v úřadu práce řádně zaznamenán. Žalobce podal ve správním řízení námitku podjatosti žalované, té však nebylo vyhověno, neboť žalovaná je v blízkém vztahu s ředitelem [příjmení]. Následně žalovaná i ředitel úřadu práce [příjmení] podali na žalobce [anonymizováno] oznámení na policii. Policejní orgán postoupil jejich oznámení Městskému úřadu v Táboře, k nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila. Jelikož účast žalované byla při jednání nutná, správní orgán ji předvolával opakovaně. Žalobce dovozoval, že žalovaná a ředitel [příjmení] nejednají za úřad práce, nýbrž sami za sebe, neboť ho z titulu svých pravomocí už nemohli více poškodit. Snažili se mu přivodit újmu sami za sebe jako soukromé osoby. Žalobce se hluboce dotýká soustavné osočování, obviňování, zneužívání pravomoci v jeho neprospěch ze strany žalované. Požaduje, aby se mu písemně omluvila a bylo jí uloženo zaplatit mu symbolickou náhradu škody ve výši 50 000 Kč, když faktická výše způsobené škody byla 28 000 Kč. 2. K výzvě soudu ze dne 28. února 2020 žalobce návrh doplnil. Uvedl, že protiprávní jednání žalované spatřuje v tom, že ho očernila, když si o něm vymyslela, že jí sebral z pracovního stolu listinu a utekl. Takové jednání žalobce odmítá. Vzhledem k tomu, že jednání žalované bylo v rozporu se správním řádem, nemohlo jít o jednání úřednice, nýbrž o její soukromé jednání. Poukázal na to, že žalovaná na něj podala trestní oznámení, což byla čistě její soukromá aktivita. Pokud jde o požadavek omluvy, vzal jej zpět a žádal pouze finanční kompenzaci. Požadoval uhradit 2x částku 1 000 Kč za marné náklady spojené s cestováním z místa bydliště k [anonymizováno] úřadu do [obec] a zpět, dále náhradu nemajetkové újmy ve výši 48 000 Kč, když ta je spojená s jednáním žalované, které spočívalo v tom,„ o žalobci vždy úmyslně cíleně lže... tímto jednáním žalobce poškodila, očernila“. Konečně uváděl, že zfalšovala a dodatečně vložila do spisu záznam, který nebylo možno dobře antedatovat. Částku 48 000 Kč považoval za adekvátní, neboť žalovaná bez problémů riskovala částku 50 000 Kč svou neúčastí při správním jednání. 3. Žalovaná se k žalobě uvedla, že uplatněný nárok neuznává, není si vědoma porušení jakýchkoli právních předpisů. Navrhovala zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku své pasivní legitimace. Na uvedenou námitku reagoval žalobce při jednání dne 18. září 2020. Odkázal na vyjádření, které bylo soudu do datové schránky doručeno ve večerních hodinách předchozího dne. V něm poukázal na to, že žalovaná dala souhlas s vedením přestupkového řízení, tím umožnila jeho věcné projednání. Ve třech případech se k jednání přestupkového orgánu nedostavila. Žalobce se ve třech případech dostavil marně, měl tedy vždy zablokován celý den. Za každý den souhrnně včetně dopravy požadoval náhradu částky 2 000 Kč, tedy 6 000 Kč Částku 6 000 Kč potom požadoval jako nemajetkovou újmu, neboť žalovaná mu svým počínáním přivodila opakovaně stres a pocit marnosti. Žalobce tedy změnil svá skutková tvrzení. Svůj požadavek spojoval výlučně s okolnostmi přestupkového řízení, ohledně částky 38 000 Kč vzal žalobu zpět. Soud změnu žaloby co do vylíčení rozhodujících skutečností připustil při jednání, usnesením ze dne 12. 11. 2020, č.j. 9 C 41 / [číslo] řízení ohledně částky 38 000 Kč zastavil. 4. V dalším podání ze dne 29. 9. 2020 žalobce vyslovil pochybnost, zda ze spisu Městského úřadu v Táboře lze pro účely tohoto řízení čerpat, protože je třeba zabývat se otázkou, co je prapůvodem tohoto spisu. Uvedl, že přestupkové řízení proti němu dospělo k zastavení s odůvodněním, že pokud žalobce napsal o žalované a řediteli Úřadu práce v [obec], že se jedná o zlomyslné a podlé osoby, tyto neurazil, pouze se nevhodně vyjádřil. Žalobce se proti tomuto závěru ohradil, neboť se domníval, že se jednalo o vyjádření vhodné, pouze přesně charakterizoval osoby s jejich vlastnostmi a činy. Dále ve vyjádření znovu popsal chování žalované a ředitele úřadu práce. 5. Poté, co žalobci byl na jeho žádost ustanoven zástupce z řad advokátů, byla žaloba doplněna znovu podáním ze dne 4. 3. 2021. Zástupce žalobce doplnil žalobní tvrzení tak, že žalobce podal v březnu 2016 k oblastnímu inspektorátu práce podnět ke kontrole z důvodu nezaplacené mzdy bývalým zaměstnavatelem žalobce. Při této příležitosti úřednicím OIP v [obec] sdělil informace, které nesměly z důvodu zákonné mlčenlivosti použít jinak, než v souvislosti s kontrolou bývalého zaměstnavatele žalobce. Tyto informace následně měla žalovaná od 2. 11. 2016 k dispozici, a ačkoli měla neprodleně zahájit řízení o přeplatku na dávce bydlení, jako úřední osoba ničeho nečinila. Žalobce bez bližšího vysvětlení tvrdil, že žalovaná se ho snaží okrást o 7 119 Kč, současně poukazoval na to, že informace, na kterých staví své nezákonné rozhodnutí, použila o vice než 16 měsíců později, než je obdržela. Vedle toho tvrdil, že žalovaná neoprávněně používá informace, které získala v rámci správního řízení, v jeho neprospěch v jiném správním řízení, které vedlo město Tábor pod č.j. P 1578/2018 ZN. Svým jednáním mu přivodila stres a pocit marnosti, za něž žádá satisfakci K prokázání shora uvedených tvrzení nabízel v žalobě vyjmenované důkazy. V souvislosti s těmito tvrzenými jednáními požadoval žalobce v konečné podobě žaloby celkem 3 rozsudečné výroky, a to uložení povinnosti se zdržet se nevhodného chování (zlomyslnosti, naschvály), výrok o povinnosti nahradit majetkovou újmu ve výši 500 Kč (v souvislosti s cestovným ke správnímu orgánu do města Tábora po 3 x 22 km) a nemajetkovou újmu ve výši 11 500 Kč a konečně povinnost řádně se žalobci omluvit. Tato úprava žalobního petitu nemohla být podkladem pro soudní rozhodnutí, neboť v části, kde žalobce žádá omluvu, je neurčitá, proto byl vyzván znovu k jeho doplnění. V podání ze dne 29. 3. 2018 navrhl, aby omluva žalobci byla zveřejněna v týdeníku [anonymizováno] v podobě, v jaké uvedena ve výroku II. tohoto rozsudku. Při jednání dne 23. 4. 2021 soud změnu návrhu spočívající ve vylíčení rozhodujících skutečností i v žalobním požadavku, připustil. 6. Žalobce se tedy domáhal jak ochrany osobnosti, o níž tvrdí, že byla jednáním žalované dotčena, tak i náhrady věcné škody, která mu jejím jednáním měla být způsobena. Soud se proto jeho nároky zabýval postupně. Pro lepší přehlednost rozhodnutí je třeba zmínit nejprve právní úpravu: -) Podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) má člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. -) Podle ustanovení § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti na ochranu takového práva. 7. V bodě prvním navrhovaného výroku žalobce požaduje, aby žalované bylo uloženo zdržet se veškerého nevhodného chování vůči němu a rozšiřování všech nepravdivých informací, které vyplývají ze správního řízení pod tam označenou spisovou značkou. Takovému výroku odpovídá shora zmíněná zákonná úprava obsažená v § 82 odst. 1 občanského zákoníku. Při jednání dne 23. 4. 2021 však žalobce do protokolu výslovně prohlásil, že v současné době mezi ním a žalovanou není žádný kontakt, nadřízený žalované rozhodl, že je vůči němu podjatá, a tak k dalšímu pokračování v porušování jejích povinností docházet nemůže. Je tedy evidentní, že k pokračování v naznačeném jednání žalované nedochází, docházet nemůže a nehrozí ani jeho opakování. Proto je dalšího zkoumání na místě závěr, že uvedený žalobní požadavek je nedůvodný. Není možné zdržet se jednání, které neprobíhá, a podle vyjádření samotného žalobce ani nehrozí jeho opakování. 8. Požadavek na omluvu a zaplacení částky 11 500 Kč se odvíjí