11 C 12/2022-12 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí shora uvedenou částku s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova], na jejímž základě poskytl žalovanému částku 3 600 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 669,48 Kč a úrokem z úvěru ve výši 40 % ročně z jistiny úvěru, to vše do [datum]. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit vedle jistiny také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ta byla vyčíslena na částku 1 800 Kč představující polovinu jistiny úvěru. Dále právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na náhradu nákladů na upomínání v částce 506 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu, s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova], ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 3 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku úvěru v této výši na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku nevrátil řádně a včas. Podle smlouvy o úvěru je úvěrovaný povinen zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru v částce 3 669,48 Kč, úrok z úvěru ve výši 40 % p. a. z částky 3 600 Kč za dobu od [datum] do [datum] v částce 2 004,16 Kč, náklady na vymožení pohledávky a náklady mimosoudního vymáhání. Přímo v úvěrové smlouvě je mimo jiné sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohou. Ke dni postoupení činil celkový dluh žalovaného částku 12 057,01 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 3 600 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 669,48 Kč, úroky z úvěru ve výši 2 004,16 Kč smluvní pokuta ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 477,37 Kč a náklady na vymožení pohledávky do postoupení v celkové výši 506 Kč, a dále náklady mimosoudního vymáhání po postoupení ve výši 473 Kč. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka. 4. Právně soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, jejichž část žalovaný v souladu se smluvními ujednáními nevrátil. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnuté úvěry žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, na niž byla pohledávka včetně všech práv a povinností platně postoupena, a proto mu tuto povinnost, uložil soud tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyní požadované úroky z prodlení, které požaduje podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (1 úkon právní služby 200 Kč - § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, to je celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Táboře, doplatek soudního poplatku ve výši 400 Kč se opírá o ustanovení § 9 odst. 4 a 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterých pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, začal-li již jednat o věci samé a o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodne spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí. V daném řízení byla žalobkyně ve věci úspěšná, proto je k zaplacení doplatku soudního poplatku povinen žalovaný.