13 C 75/2022-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky ve výši 19 507 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi jejím právním předchůdcem (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se účastníci dohodli, že žalovanému bude věřitelem poskytnuta finanční hotovost ve výši 12 000 Kč, kterou je žalovaný povinen věřiteli zaplatit v 60 týdenních splátkách po 365 Kč počínaje k [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. V souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaný zavázal uhradit věřiteli i poplatky v celkové výši 9 900 Kč včetně poplatku za pojištění. Částku 12 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti v den uzavření smlouvy. Splátky však žalovaný neplnil řádně a včas, na pohledávku věřitele zaplatil pouze částku 2 393 Kč. Proto žalobkyně po postoupení pohledávky požaduje na žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 7 507 Kč, kapitalizovaného i běžícího smluvního úroku (pouze ve výši 24,81 % ročně) a zákonného úroku z prodlení. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v podané žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], karty zákazníka a informací o pojištění má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému částku 12 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru poplatky včetně úroku, tj. úrok ve výši 2 400 Kč za dobu trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost 2 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 800 Kč a dále i poplatek za pojištění ve výši 300 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 21 900 Kč měl žalovaný splácet celkem v 60 týdenních splátkách po 365 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činí 215,38 % ročně, úrok byl sjednán ve výši 32,15 % ročně. Pokud nebudou dlužníkem splátky hrazeny řádně a včas, bylo ujednáno, že dlužník může být až dvanáctkrát upomínán, každá upomínka je zpoplatněna částkou 250 Kč. Za osobní upozornění na dlužnou částku je povinen žalovaný uhradit 500 Kč, upozornění je zpoplatněno maximálně dvanáctkrát, částku 2 000 Kč je povinen uhradit za předání pohledávky inkasnímu oddělení k vymáhání. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku úvěru ve výši 12 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení ze dne [datum] včetně přílohy 1 - seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z výzvy ze dne [datum] vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení shora uvedených dlužných částek a žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání pro případ jejich nezaplacení 4. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Z hlediska dalšího právního posouzení věci soud vycházel z toho, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 12 000 Kč. Podle této smlouvy měl žalovaný vrátit věřiteli i při dodržení všech smluvních ujednání částku 21 900 Kč, tedy téměř o 100 % více, než činila částka poskytnutá věřitelem. Je tedy zřejmé, že takto výrazné navýšení závazku dlužníka vyjádřené RPSN ve výši 215,38 % ročně je způsobeno konstrukcí poplatku za úvěr zahrnujícího neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků obdobný, tj. věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací nemohly vzniknout tak vysoké náklady za administrativní a inkasní činnost (celková výše poplatků činí 9 900 Kč). [obec] poplatky za administrativní činnosti věřitele navyšují odměnu věřitele za poskytnutí úvěru, která je tak ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako spotřebitele je zřejmá i v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka smlouvy přistupují další sankce, které jeho dluh dále navyšují. Konkrétně se jedná o poplatky za upomínky, osobní upozornění dlužníka a poplatek ve výši 2 000 Kč za předání inkasní agentuře. Přestože např. poplatek za upomínku není sám o sobě nepřiměřeně vysoký, celkový systém dalších poplatků a současně dalších sankcí obsažených ve smlouvě způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které bylo věřitelem žalovanému poskytnuto. 5. Shora uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Úvěrovou smlouvu je tedy nutné posoudit jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně bylo tedy nutné právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy její právní předchůdce poskytl, tedy na zaplacení částky 12 000 Kč. Z obsahu žaloby však vyplývá, že žalovaný již na poskytnutý úvěr zaplatil částku 2 393 Kč, proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku 9 607 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Naproti tomu soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala dosud neuhrazených poplatků a také smluvního úroku, kdy se jedná o nároky vycházející z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšnějším účastníkem řízení byl totiž žalovaný, a to v rozsahu 59,95 %, zatímco žalobkyně uspěla v rozsahu 40,5 %, z čehož je zřejmé, že žalovaný by měl při zohlednění tohoto poměru obdržet náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,60 %. Při určení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k zamítané části uplatněných nároků (tj. k příslušenství a poplatkům, kdy kapitalizoval hodnotu příslušenství ke dni vyhlášení a tuto jenom pro účely výpočtu hodnoty sporu fiktivně přičetl k jistině), a tak určil poměr úspěchu a neúspěchu žalovaného, který vztáhl k hodnotě předmětu řízení 28 447,65 Kč, zatímco žalobkyně byla úspěšná co do výše 11 393,19 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.