2 C 93/2020-248 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 518 803 Kč s tvrzením, že uvedená částka je souhrnem 31 jednotlivých dílčích půjček (či zápůjček), které měla žalobkyně poskytnout žalovanému v období od [datum] do [datum] s tím, že v době od [datum] do [datum] byli manželé a žalobkyně žalovanému za trvání manželství poskytovala půjčky ze svého výlučného majetku, který nabyla v době před uzavřením manželství. Veškeré prostředky pak byly investovány do výlučného majetku žalovaného, konkrétně do rekonstrukce stavby rodinného domu [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] včetně sousedících pozemků parc. č. st. [anonymizováno], [číslo] a [číslo] vše vedené na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [obec], vedený Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, [stát. instituce] a dále na vypořádání výlučných závazků žalovaného. 2. Žalovaný žalobní nárok zcela popíral. Uvedl, že pokud i žalobkyně žalovanému nějaké finanční prostředky poskytla, pak byly ze společných prostředků, které měla žalobkyně na svém účtu, na nějž si převáděla finanční prostředky ze společného účtu manželů a tedy na něm došlo ke smíšení finančních prostředků SJM a jejích výlučných prostředků, tedy není pravdou, že by mu poskytovala jakékoliv finanční prostředky ze svého výlučného majetku a dále popřel, že by mezi nimi došlo k uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce, když mezi nimi nebylo žádným způsobem dojednáno, že by případné poskytnuté částky (z nichž některé zcela popírá), měl žalobkyni vrátit, ani kdy a jakým způsobem. Nic takového mezi účastníky nebylo ujednáno, a pokud i žalobkyně něco do jeho nemovitosti investovala, pak to bylo v době trvání manželství, kdy následně v uvedené nemovitosti také žila a bylo to činěno z její vůle, nikoliv formou půjčky poskytnuté žalovanému. Z toho důvodu navrhoval, aby byla žaloba zcela zamítnuta. 3. Vzhledem k tomu, že jednotlivé tvrzené půjčky měly dle žalobkyně probíhat od [datum] do [datum] vztahuje se na tvrzené půjčky v období od [datum] do [datum] (nároky [číslo] až 23) úprava § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“) s tím, že podle tohoto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 563 obč. zák. pak platilo, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního den poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Na tvrzené zápůjčky v období od [datum] do [datum] (nároky [číslo] až 31) se pak vztahuje ustanovení § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), kdy podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2393 odst. 1 o.z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů. 4. Právní úprava půjčky i zápůjčky je de facto velmi podobná, kdy pro vznik smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce je podstatné, aby mezi účastníky došlo nejen k faktickému předání peněz, ať již fyzicky nebo formou úhrady dluhu za dlužníka, případně jiným dohodnutým způsobem, ale v okamžiku uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce musí být mezi účastníky zřejmá dohoda o tom, že se jedná o dočasné poskytnutí v tomto případě finančních prostředků a dlužník (vydlužitel) se musí zavázat uvedené finanční prostředky vrátit s tím, že ani podle úpravy ve smyslu § 657 obč. zák., nebylo nezbytné stanovit konkrétní termín vrácení již v okamžiku uzavření smlouvy o půjčce a stejně tak tomu není ani ve smyslu § 2390 a násl. o.z. u zápůjčky, když v případě půjčky mohla být splatnost určena způsobem uvedeným v § 563 obč. zák. a v případě zápůjčky způsobem dle § 2393 o.z. Co však podstatné je, pokud žalobkyně tvrdí, že poskytla uvedené finanční prostředky žalovanému formou půjčky, resp. zápůjčky, musí prokázat, že již v okamžiku poskytnutí těchto finančních prostředků byla mezi účastníky uzavřena dohoda o tom, že žalovaný finanční prostředky žalobkyni vrátí a že jde pouze o dočasné poskytnutí finančních prostředků. Pokud pak žalovaný primárně argumentoval tím, že mezi účastníky, kteří byli v rozhodnou dobu manželé, není možno uzavírat smlouvu o půjčce a odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 1 AFS 95/2008, zde nutno říci, že uvedené rozhodnutí ve správním soudnictví se týkalo poněkud jiné situace a navíc bylo ve vztahu k civilnímu právu zcela popřeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 820/2017 ze dne 7. srpna 2017, v němž se výslovně uvádí, že manželé mohou za trvání manželství uzavřít, aniž by byl rozsah SJM modifikován, smlouvu o půjčce, při níž se smluvní závazky obou stran budou vztahovat k oddělenému majetku každého z manželů. 5. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], vyplývá, že manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum]. Z usnesení Okresního soudu v Táboře čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], je dále zřejmé, že společné jmění manželů (zde účastníků) bylo vypořádáno formou smíru mezi účastníky. K jednotlivým tvrzeným půjčkám byl ze strany žalobkyně předložen výpis z jejího bankovního účtu, přičemž ohledně tvrzených půjček uváděných pod položkou 1, 4, 9, 10, 12, 13, 15, 16, 17, 19, 22, 23, 26, 27, 28 a 31 se jednalo prakticky o jediný důkaz, jímž žalobkyně chtěla prokazovat, že z jejího účtu vedeného na její jméno, na němž měly být její výlučné prostředky, byla buď v příslušné dny nebo v časovém rozmezí kolem dnů tvrzených půjček, vybírána hotovost, případně mělo dojít k převodu na účet vedený na jméno žalovaného. Dále ve vztahu k tvrzeným půjčkám pod položkou 2, 3, 5, 6, 7, 8, 11, 14, 18, 20, 21, 24, 25, 29 a 30 předložila žalobkyně doklady o nákupu určitých položek, na které měla být půjčka poskytnuta, a to například oken, vodoinstalatérského materiálu a topení, laminátové podlahy, elektromateriálu, kuchyňské linky, rozvodů v kotelně, řídící jednotky pro kotel, úchytů ke kuchyňské lince, pelet - otopu do kotle a vybavení do koupelny. Dále k jednotlivým položkám předkládala fotografie, z nichž mělo být patrno, že určité rekonstrukce, na které měly být peníze zapůjčovány, byly v rámci nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného skutečně provedeny. Zde nutno například ve vztahu k položce 23 nákup mrazáku Liebherr, k položce 24 a 25 nákup pelet a položky 14 a 21, týkající se zhotovení kuchyňské linky, včetně úchytů ke kuchyňské lince, konstatovat, že se jedná o nákup movitých věcí za trvání manželství a tyto movité věci (neboť ani u kuchyňské linky dle předložených fotografií nelze mít za to, že by byla neoddělitelnou součástí domu) by se s ohledem na dobu pořízení měly stát součástí společného jmění manželů (§ 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. a § 709 odst. 1 o.z.) a jako takové měly být vypořádány v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, a pokud je zde tvrzeno, že žalobkyně na pořízení uvedených movitých věcí poskytla své výlučné finanční prostředky, měla být tato otázka řešena jako vnos v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, které proběhlo u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a k datu [datum rozhodnutí] bylo pravomocně skončeno. Ve vztahu k ostatním položkám pak sice lze mít za to, že uvedené rekonstrukční práce na nemovitosti žalovaného skutečně provedeny byly, což je patrné z předložených fotografií i dokladů o nákupu materiálu za trvání manželství, nicméně z předložených důkazů nijak nevyplývá, že by byla mezi manžely v době poskytnutí finančních prostředků, které je ze strany žalobkyně tvrzeno, uzavřena smlouva o půjčce, resp. o zápůjčce, tj. že by zde byl projeven ze strany žalovaného závazek tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit. Ve vztahu k této okolnosti by nic nezměnil ani výslech navrhovaných svědků – řemeslníků, kteří realizovali některé rekonstrukční práce na nemovitosti žalovaného, např. svědka [příjmení], [jméno], [příjmení] a [příjmení], neboť tito v některých případech i dle emailové komunikace s žalobkyní pouze realizovali zakázku a o financování této zakázky jim evidentně nebylo nic známo, obzvlášť za situace, kdy tehdy účastníci vůči nim vystupovali jako manželé a je běžné, že při zařizování oprav a rekonstrukčních prací zpravidla zastupuje manžele pouze jeden z nich, aniž by řemeslník zkoumal původ finančních prostředků, kterými mají být práce či materiál zaplaceny. I ostatní svědci navrhovaní ze strany žalobkyně měli dle obsahu jejího vyjádření spíše podpořit její tvrzení o prováděné rekonstrukci či o tom, že měla určité finanční prostředky ve výlučném vlastnictví před uzavřením manželství k dispozici. Skutečnost, že jí na účet došla dne [