24 C 140/2019-391 — Okresní soud v Táboře

Ve výroku citovaným rozsudkem rozhodl soud o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 678 110 Kč s příslušenstvím jednak z titulu náhrady škody na věcech movitých i nemovitých, a jednak z titulu dlužného nájemného z pronájmu nebytových komerčních prostor. Provedeným dokazováním byl prokázán nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného ve výši 71 250 Kč. Zároveň však bylo provedeným dokazováním prokázáno zaplacení části dlužného nájemného žalovaným dne 29. 9. 2016 ve výši 7 500 Kč, a proto soud v konečném rozhodnutí uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na dlužném nájemném částku o 7 500 Kč nižší, tj. částku 63 750 Kč. Ačkoli se soud s výpočtem dlužné částky vypořádal v odůvodnění rozsudku, a to konkrétně v odstavci č. 24, opomněl o části předmětu řízení rozhodnout a uvést své rozhodnutí do výrokové části rozsudku. Za této situace postupoval soud dle § 166 odst. 2 o. s. ř., dle kterého nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do 15 dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci doplnit i bez návrhu. Jelikož v daném případě rozsudek zatím nenabyl právní moci, neboť se žalobkyně proti němu odvolala, postupoval soud tak, že nařídil ústní jednání, na které předvolal účastníky řízení a jejich právní zástupce, zároveň je však informoval o tom, že jejich účast není z důvodu ekonomie procesu nutná. Oba právní zástupci svou nepřítomnost na ústním jednání omluvili a souhlasili s tím, aby soud jednal bez jejich osobní účasti. Soud proto doplnil chybějící výrok IV., jímž zamítl část předmětu řízení a tím vyčerpal celou, žalobou uplatněnou částku.