4 C 111/2022-32 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím, a to z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou dne [datum] Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z každé čerpané částky včetně úroků a poplatků, minimálně však částkou 1 000 Kč. Žalovaná z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, avšak svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostála, když ke dni podání žaloby dosud nebyla uhrazena jistina úvěru ve výši 19 500 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 526,84 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni od [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne [datum], která ji nabyla od původního věřitele smlouvou ze dne [datum]. Žalovanou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalované na základě její žádosti učiněné prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 17. 9. 2018 částku 12 000 Kč rozloženou do dvou plateb po 6 000 Kč a dne 4. 10. 2018 částku 8 000 Kč Smlouvu žalobkyně nedoložila, avšak z jejího tvrzení a standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že částku v celkové výši 20 000 Kč spolu s příslušenstvím měla žalovaná hradit minimálními splátkami vyčíslenými ve výpisech, které byly žalované doručovány prostřednictvím jejího uživatelského účtu. Žalovaná však uhradila pouze částku ve výši 1 500 Kč, která byla započtena na úhradu poplatku ve výši 1 000 Kč a v částce 500 Kč na úhradu jistiny. Pohledávka za žalovanou byla poté postoupena společnosti [právnická osoba], a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Následně došlo Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] k postoupení pohledávky na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 5. 2020 a zároveň byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podáním ze dne 20. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 000 Kč s příslušenstvím s tím, že celou úhradu žalované ve výši 1 500 Kč nyní započetla na jistinu dluhu a poplatek v částce 1 000 Kč již nepožaduje. Dále vzala žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 526,84 Kč a požaduje tak nyní pouze úhradu jistiny ve výši 18 500 Kč s úrokem z prodlení. Po provedeném dokazování učinil soud závěr, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Dále soud věc posoudil podle § 2991 občanského zákoníku, podle kterého kdo se na úkor jiného obohatí bez spravedlivého důvodu, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč, což soud ověřil také u bankovního ústavu, avšak žalovaná ji vrátila pouze částečně a dosud dluží 18 500 Kč. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobci částku 18 500 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky dle posledního výpisu vystaveného právním předchůdcem žalobkyně. Dále byla věc posouzena podle § 96 odst. 1 o.s.ř., podle kterého může vzít žalobce zpět návrh na zahájení řízení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Soud tedy postupoval podle citovaného ustanovení a řízení částečně zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o.s.ř. přitom soud stanovisko žalované nezjišťoval. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 1 úkon právní služby v částce 1 900 Kč (částečné zpětvzetí žaloby - § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 714 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč, to je celkem 4 914 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.