8 C 171/2021-35 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 240 Kč s poslední splátkou splatnou dne [datum]. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z této smlouvy činí dle žaloby celkem 10 800 Kč, která byla postoupena na žalobkyni a kterou žalovaná nezaplatila ani přes předžalobní upomínku. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Pokud se týká mezinárodní příslušnosti (mezinárodní pravomoci), tu soud zkoumal z důvodu, že žalovaná je státním občanem Slovenské republiky a jde tedy o věc s cizozemským prvkem. Protože [obec] i Slovenská republika jsou od [datum] členy Evropské unie, je jí třeba posuzovat podle [anonymizováno] evropského parlamentu a Rady [číslo] (dále jen [anonymizováno]), které je použitelné od [datum], neboť řízení před soudem bylo zahájeno po tomto datu (čl. 66 bod 1. Nařízení). Podle čl. 7 bod 1. Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Podle čl. 17 bod 1 písm. a), b) Nařízení 1. ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. Tutéž problematiku dříve upravovalo Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] a to v čl. 5, bod 1., písm. a), b), čl. 15, bod 1. písm. a), b). Protože text ustanovení byl stejný, je stále použitelná judikatura k těmto ustanovením. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] dovodil, že z článku 15 odst. 1 Nařízení ([příjmení]) [číslo] je zřejmé, že dopadá výlučně jen na ty spotřebitelské smlouvy, jde-li o koupi movitých věcí na splátky (písmeno a)), jde-li o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí (písmeno b)). Pod písmeno b) tak lze podřadit pouze ty smlouvy o úvěru a o půjčce, jež jsou účelově vázané, nikoli půjčky a úvěry poskytnuté bez uvedení účelu. Pojem služba ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu; poskytnutí úvěru či půjčky lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu. V daném případě byla žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr, tedy nikoli půjčka či úvěr k nákupu movitých věcí. Ustanovení čl. 17 až 19 Nařízení o příslušnosti u spotřebitelských smluv proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat podle čl. 7. V rozhodnutí sp. zn. [anonymizováno] [číslo] Evropský soudní dvůr dovodil, že ust. čl. 5 Nařízení ([příjmení]) [číslo] upravuje jak mezinárodní, tak místní příslušnost. Toto ustanovení je nyní obsaženo v čl. 7 Nařízení. Protože text dotčených ustanovení je stejný, není důvod se od tohoto výkladu ani nyní odchylovat. Půjčku poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované na území České republiky, a proto mají soudy České republiky mezinárodní příslušnost (tj. mezinárodní pravomoc - § 7 o. s. ř.) k projednání a rozhodnutí věci. Ohledně místní příslušnosti je rozhodné místo, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (č.l. 7 bod 1/ písm. a/ Nařízení), což bylo v obvodu zdejšího soudu. 4. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 1 600 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 32,15 % ročně a 60 týdnech trvání smlouvy), odměna za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 3 600 Kč, ze které byla částka 1 600 Kč započtena na úrok, 1 200,05 Kč na poplatek za administrativní činnost a 799,95 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalované, žalovaná dluží celkem částku 10 800 Kč s příslušenstvím, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 800 Kč, jak plyne též z předžalobní výzvy a žalobního návrhu. Dále žalobkyně požaduje smluvního úrok, a to snížený na sazbu 19,23 % ročně (z části kapitalizovaný) a úroků z prodlení z dlužné jistiny, která dle žalobkyně činí 8 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k tomuto dni pohledávku za žalovanou na žalobkyni, když tato skutečnost jí byla oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínky ze dne [datum]. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí,