9 C 175/2022-13 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovaným uzavřel dne 31. 7. 2020 smlouvu o úvěru vedený na účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě mu poskytl peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 11,99 % ročně, úvěrovými poplatky a dalšími službami spojenými s vedením úvěrového účtu formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však svůj závazek nedodržel a úvěr nesplácel řádně a včas, a proto se celý úvěr stal okamžitě splatný ke dni 6. 6. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný však ani poté svůj dluh nezaplatil, když nereagoval ani na zaslánou předžalobní výzvu ze dne 10. 3. 2022. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s tímto postupem vyjádřila již v podaném návrhu, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 7. 2020 za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit v 95 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 659 Kč včetně sjednaného úroku z úvěru ve výši 11,99 % ročně spolu s poplatky. Z přehledu plateb a rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 6. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný úvěr čerpal v plné výši, dostal se však do prodlení s úhradou. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své povinnosti a ani přes výzvy úvěr nesplatil, stal se celý úvěr splatný, což žalovanému právní předchůdce žalobkyně oznámil dopisem ze dne 6. 6. 2021. Z těchto listin má soud dále za prokázané, že žalovaný dlužil ke dni zesplatnění částku 40 035 Kč. Po zesplatnění na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 proto byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši 40 035 Kč na jistině. Žalovaný na dlužnou částku dále neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalovaného s dohodnutými splátkami. Protože žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka řádně postoupena, dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně úroky z úvěru, jakož i na úroky z prodlení, které požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 780 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 602 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.