9 C 230/2021-42 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal určení, že je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Uvedl, že zůstavitelka byla jeho švagrovou a pořídila v jeho prospěch závětí datovanou dne 6. 5. 2017, v níž mu odkázala veškerý svůj majetek. Vzhledem k tomu, že neměla žádné zákonné dědice, vystupoval v pozůstalostním řízení vedle závětního dědice stát – [anonymizováno 7 slov]. Ten neuznal závěť za platnou proto, že svědci přítomní podpisu závěti nevěděli, jakého úkonu se zúčastní. Soudní komisařka Mgr. [jméno] [příjmení] proto žalobci uložila, aby podal žalobu, v níž bude určeno, že je závětním dědicem. Sám žalobce považoval závěť za platnou. Pokud jde o svědky přítomné podpisu závěti, poukazoval na to, že nejsou zvyklí vyjadřovat se úředním způsobem, podle toho je třeba chápat obsah jejich výpovědí. Oba však věděli, jakého úkonu se dne 6. 5. 2017 zúčastňují. 2. Žalovaná naproti tomu navrhovala zamítnutí návrhu, neboť závěť považovala za neplatnou. Zdůrazňovala, že svědkem allografní závěti může být jen osoba, která je takovou funkcí pověřena a je s tímto pověřením srozuměna. Z výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žádný z nich neměl dostatečnou představu o tom, jakého právního jednání se mají dne 6. 5. 2017 zúčastnit, neměli informace o tom, že listina, kterou podepisují, má obsahovat poslední vůli zůstavitelky. Oba hovořili obecně o listině, jeden ze svědků dokonce uvedl, že byla přeložena archem papíru. Zdůraznil, že případná nezkušenost svědků s úředním vyřizováním nemůže zhojit vady závěti. Jednalo se o závěť, která nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitelky a zákon pro takový případ vyžaduje dodržení nadstandartních záležitostí, které okolnosti nepotvrdily. 3. Ze spisu zdejšího soudu o pozůstalostním řízení po zemřelé [jméno] [příjmení], spisová značka 24 D 1163/2020, bylo zjištěno, že v průběhu řízení byla předložena závěť, o níž se uvádí, že nebyla sepsána vlastní rukou pořizovatelky, byla jí pouze podepsána, dále byla opatřena podpisy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Svědkové závěti byli následně dne 2. 6. 2021 vyslechnuti soudní komisařkou do protokolu. Oba byli na úvod vyzváni, aby souvisle od počátku vylíčili průběh celého aktu vyhotovení a podpisu závěti zůstavitele, a to od svého příchodu na toto jednání až do okamžiku, kdy toto jednání mělo být skončeno. Oba v zásadě shodně uvedli, že při jedné z návštěv byli požádáni, aby podepsali jako svědkové listinu, která jim byla předložena. Její obsah blíže nezkoumali, nečetli. Svědek [příjmení] uvedl, že vrchní část listiny byla přeložena archem papíru, aby neviděl, co přesně má komu připadnout, tušil, že se jedná o závěť, ale blíže se nepídil. Zůstavitelka s ním hovořila, jednalo se o zdvořilostní fráze. Svědek [jméno] [příjmení] rovněž uvedl, že obsah listiny nezkoumal, listinu podepsal, další detaily si nevybavuje. Viděl, jak zůstavitelka listinu podepisuje. Byla skleslá, ruce měla pokroucené od nemoci, co říkala, na to si již nevzpomínal. K návrhu žalobce byli znovu při jednání soudu oba svědkové podrobně vyslechnuti. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že ho s určitým časovým předstihem oslovil pan [celé jméno žalobce] mladší, že by potřeboval podepsat nějakou listinu. Uvedl, že má [anonymizováno] tetu, která by chtěla sepsat poslední pořízení. Vyzvedl je tedy i s panem [příjmení] autem, jeli k žalobci domů. Zůstavitelka, kterou znali již z předchozích návštěv, říkala, že si přeje, aby [celé jméno žalobce] po ní něco měli, když se o ni starali. Svědek zopakoval, že text na listině skutečně neviděl, věděl však, o co se jedná. [příjmení] [příjmení] pravděpodobně podepsala listinu před nimi, měla však už špatné ruce. Následně se zdrželi na návštěvě u [anonymizováno] ještě asi 2 hodiny, pili venku kávu. V podstatě stejně vypovídal svědek [jméno] [příjmení], který na úvod sdělil, že je dlouholetým kamarádem žalobcova syna. Tvrdil, že byl informován o tom, že se bude jednat o pořízení pro případ smrti. [příjmení] [příjmení] řekla, že chce vědět, co bude s jejím majetkem do budoucna. Viděl i to, jak závěť podepsala, vzpomínal si, že měla oteklé ruce. Text neviděl, věděl však, co podepisuje. Bylo tam tehdy více listin, zřejmě tam v nich dělali pořádek. Vzhledem k tomu, že výpovědi obou svědků byly podstatně podrobnější, než u pozůstalostního řízení, zabýval se soud otázkou jejich věrohodnosti, zkoumal, zda nejsou v rozporu s dalšími důkazy, zejména pak s dříve učiněnými prohlášeními. V této souvislosti je na místě předeslat, že v průběhu řízení byli vyslechnuti rovněž svědek [celé jméno žalobce] mladší a žalobce. Oba popsali celou situaci prakticky shodně, žalobce nad rámec popisu okolností podpisu závěti uvedl, že rodinu svého bratra navštěvoval často i v minulosti a poskytoval jí dlouhodobou pomoc, neboť bratr byl od roku 2003 ochrnutý a švagrová sama na všechno nestačila. Následně po úrazu a v době [anonymizováno] bydlela zůstavitelka v jejich rodině, kde jí byla poskytována všestranná pomoc. V tomto kontextu je pochopitelné rozhodnutí zůstavitelky, která neměla zákonného dědice, pořídit o svém majetku ve prospěch žalobce. Výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] přitom nejsou při bližším zkoumání v rozporu s výpověďmi, které podali do protokolu v pozůstalostním řízení. Je pravda, že jejich výpověď před soudem je obsáhlejší, podrobnější. Na straně druhé je patrné, že v průběhu pozůstalostního řízení byli oba vyzváni, aby celou záležitost popsali vlastními slovy, následně jim byla položena pouze otázka, co zůstavitelka při návštěvě a při podpisu závěti říkala. Žádný ze svědků nebyl blíže doptáván k tomu, o jakou listinu se vlastně jednalo, zda a jak byli instruováni, co jim bylo řečeno. Notářka je pouze vyzvala, aby souvisle od počátku vylíčili průběh celého aktu vyhotovení a podpisu závěti zůstavitele. Pokud byli výslovně vyzváni, aby popsali průběh aktu podpisu závěti, je tedy především evidentní, že oběma bylo zřejmé, o jakou listinu se jednalo. Svědek [příjmení] ostatně při své výpovědi vysloveně uvedl, že vrchní část listiny byla přeložena archem papíru, aby neviděl, co přesně má komu připadnout, již z toho je zřejmé, že mu muselo být jasné, že se jedná o závěť. Jestliže oba svědci hovořili o listině, neznamená to, že nevěděli, o jaký úkon vlastně jde. Svědek [příjmení] poměrně logicky poznamenal, že sice neřekl konkrétně, že podepisovali závěť, nepovažoval to však za nutné, protože na to se ho nikdo výslovně nezeptal a kvůli tomu na tom notářství přece byli. Rovněž formulace, že mezi svědky a zůstavitelkou se vyměnily obvyklé zdvořilostní fráze, neznamená, že svědci byli neinformovaní, nevěděli, o co se jedná. Oba uvedli, že paní [příjmení] dlouho znali, že zůstavitelka v rozhovoru poukazovala na potřebu rozhodnout o svém majetku a nějakým způsobem se odměnit rodině [příjmení] za jejich péči. Oba zmínili, že zůstavitelku znali, asi 15 nebo 20 minut tam hovořili, tedy jejich vyjádření není nikterak nevěrohodné ani v tomto směru. Soud tedy uzavřel, že výpověď svědků, tak jak byla podána u soudu, je shodná s výpovědí svědka [celé jméno žalobce] a žalobce. Soud přitom obě svědecké výpovědi hodnotil jako přesvědčivé a věrohodné. 4. Podle § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) musí závěť, kterou nenapsal vlastní rukou, zůstavitel vlastnoručně podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. O tom, že závěť byla podepsána zůstavitelkou, nebo pochyb. Svědek [jméno] [příjmení] výslovně uvedl, že závěť byla podepsána v jejich přítomnosti, svědek [jméno] [příjmení] se k tomuto závěru klonil rovněž a žalovaná tento fakt ani nezpochybňovala. Soud tedy považuje za prokázané, že zůstavitelka podepsala poslední vůli před svědky. Není pochyb o tom, že oba svědci byli podpisu přítomni společně. Splňovali požadavky, které na takovou úlohu klade ustanovení § 1539 odst. 1 o. z. Oba se zúčastnili pořizování závěti a byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a tatáž osoba. Podle § 1539 odst. 1 o. z. svědek podepíše listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Oba svědci se skutečně na závěť podepsali, jsou zde označeni jako svědci. Jsou označeni jménem a příjmením, jejich identifikace je tedy bez problémů. Na závěr lze ještě poznamenat, že problémem není ani skutečnost, že svědci neznali konkrétní obsah závěti. Jejich úkolem je v případě potřeby potvrdit pravost závěti, z obsahem závěti však seznámeni být nemusí. Soud tedy uzavřel, že žaloba na určení, že žalobce je dědicem, je důvodná a žalobě vyhověl. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci náleží práva na náhradu nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o náhradu za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advo