9 C 253/2021-121 — Okresní soud v Táboře

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se právní předchůdce žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 90 464,41 Kč s příslušenstvím. Uváděl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (tehdy [právnická osoba] s.r.o.) dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [číslo]. Dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v souladu s článkem II. úvěrové smlouvy úvěr ve výši 195 000 Kč na jeho bankovní účet. Za poskytnutý úvěr byl účtován poplatek ve výši 3 900 Kč, který byl v souladu se smlouvou započten na poskytnutý úvěr, tedy částka zaslaná žalovanému byla o tuto částku ponížena. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 697 Kč a byl úročen sazbou sjednanou ve smlouvě ve výši 15,49%. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu provedl úhrady v celkové výši 174 993,62 Kč, které byly započteny do výše 107 71,16 Kč na jistinu a ve výši 67 032,46 Kč na úrok. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil svůj závazek řádně, využil žalobce své smluvní oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Na výzvu žalobce žalovaný celou částku neuhradil. Žalobce tak evidoval ke dni sepsání žaloby celkovou pohledávku ve výši 90 464,41 Kč se stávající z neuhrazené jistiny ve výši 87 258,84 Kč a neuhrazených úroků ve výši 3 205,57 Kč. Tuto částku požadoval spolu s úrokem ve výši 15,49% ročně jdoucím z jistiny od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z téže částky. 2. Soud návrhu vyhověl a vydal ve věci platební rozkaz. Proti němu podal žalovaný včas odpor a namítal, že požadavek žalobce je nemorální. Úvěrovou smlouvu uzavřel na rekonstrukci bytu, již v průběhu rekonstrukce docházelo k navyšování cen práce a materiálu. Současně jeho příjem postihla covidová krize. Přesto se snažil průběžně dlužnou částku splácet. Vyjádřil pochopení proto, že musí doplatit dlužné úroky, byl však přesvědčen, že jeho závazek je již menší. Poukázal na to, že postupně od června do srpna 2021 splácel a tudíž žalobce požaduje vyšší částku, než jakou má zaplatit. 3. Při jednání soudu předložil žalovaný řadu listinných důkazů, z nichž vyplývalo, že dlužná částka je postupně hrazena. Žalovaný zvolil poněkud nepřehledný způsob úhrady pohledávky, který spočíval v tom, že jeho dlužníci plnili přímo věřiteli, jednalo se o různé částky podle výše závazku. Žalobce postupně svou pohledávku omezoval, a to ohledně částek, které byly postupně hrazeny. V okamžiku rozhodování tak omezil žalobu ohledně částky 90 464,41 Kč s příslušenstvím, které je v jeho podání podrobně specifikováno, pokud jde o úrok i úrok z prodlení, trval toliko na úhradě částky 428,40 Kč s úrokem z prodlení, který odpovídal postupnému splácení pohledávky. 4. Ze smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] s.r.o. jako poskytovatelem úvěru a [celé jméno žalovaného] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byla nabídnuta částka 195 000 Kč za roční úrokovou sazbu 15,49 Kč, RPSN představovalo 17,74%. Účastníci se shodli, že úvěr bude splácen pravidelnou měsíční splátkou ve výši 4 697 Kč na účet, který je ve smlouvě uveden. Účastníci rovněž sjednali následky v případě prodlení se splácením v bodě 5. V něm je mimo jiné uvedeno, že pokud nejsou zaplaceny dvě měsíční splátky po sobě nebo jedna splátka déle než 3 měsíce, bude dlužná částka zesplatněna s tím, že bude požadována jednorázová smluvní pokuta ve výši 3% z nesplacené jistiny a úroků, úrok z prodlení dle vládního nařízení 8,05%. Žalovaný byl seznámen s úvěrovými podmínkami, odsouhlasil, že jim porozuměl. Z potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] je zřejmé, že dne [datum] byla na účet žalovaného převedena částka 191 100 Kč O vyplacení této částky ostatně mezi účastníky nebylo sporu. Žalovaný existenci nezpochybňoval, pouze namítal, že dochází k postupnému splácení. 5. Pokud jde o částku 90 464,41 Kč s příslušenstvím, žalobce ji vzal zpět a žalovaný proti zastavení řízení ničeho nenamítal. Soud proto řízení ohledně zmíněné částky postupem podle § 96 o.s.ř. zastavil. 6. Pokud jde o zbývající pohledávku ve výši 428,40 Kč, byla žaloba posouzena podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a následujících téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě, co do zbytku žalované částky, co do úroku z úvěru a úroku z prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla převážně úspěšná poměrnou část nákladů řízení. V průběhu řízení bylo zjištěno, že částka 3 189 Kč, o níž byla žaloba omezena, byla zaplacena před podáním žaloby, a tedy ohledně této částky nebyl návrh odůvodněný. Zmíněná částka představuje 4% z celkové pohledávky, proto žalobci náleží 92% nákladů řízení (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem). Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 630 Kč, dále náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu z tarifní hodnoty 90 464 Kč v částce 4 740 Kč za každý z 5 úkonů právní služby, 5krát režijní paušál a 21% DPH. Celkem náklady řízení představují 34 111 Kč, 92% potom činní částka 31 382 Kč.