9 C 263/2022-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 4. 2020 zaplacení částky 30 362,83 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 4 615,15 Kč. Uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 29. 4. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy obdržela žalovaná finanční hotovost ve výši 35 000 Kč a zavázala se splácet tuto částku spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 30 072 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 4 648 Kč. 2. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva a účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 4. 2020 bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout dlužnici finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Dlužnice se zavázala dlužnou částku vrátit a zaplatit žalobci úrok ve výši 3 370 Kč, částku za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a náklady na inkaso v hotovosti ve výši 6 300 Kč Celkem tak měla zaplatit žalobci částku 65 072 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Žalovaná však dlužnou částku řádně nesplácela, na svůj závazek zaplatila pouze 9 300 Kč. Jednotlivé splátky započetl právní předchůdce žalobce poměrně na jistinu a na smlouvě sjednané příslušenství. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatnění, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tedy 30. 6. 2021. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky doložil žalobce, že na něj přešla aktivní legitimace pro vedení sporu. 5. Soud musí při každém svém rozhodování zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z dikce ust. § 588 odst. 1 o. z., je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. V soudní praxi se přitom již mnoho let řeší soulad smluv o spotřebitelských úvěrech, které neposkytují bankovní instituce. Doposud se tato problematika posuzovala především v exekučním řízení, tím spíše ovšem závěry vyšších soudů musí dopadat i na řízení nalézací. Exekuční řízení je z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro nalézání práva. Proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí, a jenž je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotné práva. 6. Ústavní soud již v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy, která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci. [příjmení], kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % z dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená jednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Ústavní soud rovněž ve svém nálezu III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN 115,32 % ročně naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. Obdobně dovodil i Nejvyšší soud, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). V nalézacím řízení je tedy nezbytné posuzovat platnost spotřebitelských smluv, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. V posuzované věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru ve výši 35 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně téměř dvojnásobek. Vedle úroků ve výši 3 370 Kč měl žalovaný zaplatit za poskytnutí úvěru částku ve výši 17 150 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a náklady na inkaso v hotovosti ve výši 6 300 Kč RPSN pak u této smlouvy činí 272,44 % Vedle toho je ve prospěch věřitele sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. 9. Při srovnání s jinými případy spotřebitelských smluv, které soudy posuzovaly v rámci své rozhodovací činnosti, je zřejmý posun v obsahu předmětné smlouvy. [jméno] výše úroku není nepřiměřeně vysoká. Ani smluvní pokuta sama o sobě není nepřiměřená. To ovšem nic nemění na tom, že v celkovém souhrnu je smlouva zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěného formuláře zakotvil kolonky částka za poskytnutí úvěru, za jeho vyhodnocení a komfortní splácení. [příjmení] představující součet těchto dvou kolonek se blíží výši poskytnutého úvěru. Z obsahu smlouvy přitom nevyplývá smysl položek jako je částka za poskytnutí úvěru či náklady na vyhodnocení úvěrového případu. Při popsané konstrukci se jeví pravděpodobné, že se jedná pouze o skryté, a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku, který představuje právě tu přidanou hodnotu – zisk, který z tohoto smluvního vztahu věřitel má. Při současné naprosto jednoznačné preferenci bezhotovostního styku, kterému odpovídá i to, že prakticky každá fyzická osoba má zřízený účet v některém z bankovních ústavů, není dán pro takový postup žádný logický důvod. Podstatné je, že při této struktuře základních smluvních ujednání se roční procentní sazba nákladů dostává až přes 250 %. Tato položka přitom vyjadřuje právě to, na kolik nákladné je pro dlužníka zatížení v rámci daného smluvního vztahu, protože nezahrnuje jenom některý z dílčích závazků, ale veškeré výdaje, které musí dlužník ve prospěch věřitele v konečném výsledku zaplatit. To vše zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, který se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nemění nic skutečnost, že žalovaný smlouvu v podobě shora uvedené podepsal. Jak je uvedeno shora, zákon předpokládá, že jakákoli smlouva musí být podrobována přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost. Vedle toho je nutno vzít v úvahu i charakter smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu ze strany druhé. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutno dovozovat k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy celek a nelze předpokládat, že při absenci ujednání o částce za zpracování či za administrativní činnost by byla smlouva ze strany věřitele uzavřena. Nároky stran je potom třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 35 000 Kč, na kterou bylo zaplaceno pouze 9 300 Kč. Proto žalobkyni náleží částka 25 700 Kč. Spolu s touto částkou náleží žalobci zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po doručení výzvy, která přivodila splatnost pohledávky, tedy od 26. 2. 2022. Ve zbytu, tedy ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného úroku z prodlení, dále ohledně žalobcem dopočtené jistiny, bylo namístě žalobu zamítnout. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Každý z nich byl úspěšný přibližně stejným dílem.