9 C 271/2022-12 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 11 840 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč splatný dne 28. 5. 2022, ze smluvních ujednání dále vyplývala povinnost zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení a částka 5 340 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru. 2. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva a účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky dne 25. 4. 2022 žalovaného zavazuje proti poskytnutému úvěru ve výši 5 000 Kč vrátit částku 10 500 Kč, při včasném splácení částku 6 400 Kč s tím, že výpůjční úroková sazba je 39 % p. a., roční procentní sazba nákladů činí při řádném splácení 1 916 %, v případě prodlení 832 000%. Žalovaný na úhradu svého závazku ničeho neuhradil. Ve smlouvě byly dále ve prospěch žalobkyně jako věřitele sjednány sankce při prodlení dlužníka. Tyto sankce uplatnila žalobkyně předmětnou žalobou, když požaduje poplatky za upomínky a předání věci inkasní agentuře podle článku 7.4 smlouvy ve výši 1 500 Kč. Výzvou byl žalovaný upomínán o zaplacení částky marně. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 25. 4. 2022 byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 5 000 Kč se splatností do 28. 5. 2022. Při nedodržení tohoto termínu měl žalovaný uhradit žalobkyní částku 10 500 Kč, tedy více než 200 % plnění poskytnutého žalobkyní, v případě řádného splácení částku 6 400 Kč. Dále bylo předmětnou smlouvou účastníky sjednáno, že v případě neplnění povinností žalované uhradí žalovaná i smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně a dále na nákladech na vymáhání za předání inkasní agentuře částku 1 500 Kč, za první upomínku 450 Kč a druhou upomínku 650 Kč. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 1916 % ročně je vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že uzavřená smlouva je poměrem výše plnění poskytnutého věřitelem žalovanému a výše plnění, k němuž se žalovaný i při řádném plnění všech smluvních podmínek zavázal, zcela nepřiměřeným způsobem nevyvážená v neprospěch dlužníka. Tato nevyváženost pak vyniká v případě prodlení žalovaného se splácením, kdy k zákonnému úroku z prodlení a vysokému poplatku za poskytnutí úvěru přistupují další sjednané sankce, které dluh značně navyšují, tj. smluvní pokuta i náklady na vymáhání v podobě vyššího poplatku za upomínky a předání inkasní agentuře. Shora uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru je již zohledněna ve vysokém poplatku za sjednání úvěru vyšším než 100 % poskytnutého plnění. Vzhledem k tomu, že danou smlouvu je nutné posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, uzavírá soud, že tato smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. 6. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, musel soud posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co právu měl plnit sám. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl následně shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby žalovaný žalobkyni vydal to, co na základě takto neplatné smlouvy získal. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 5 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeno, proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni jistinu ve výši 5000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. Naproti tomu zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení náhradu nákladů za předání věci k inkasnímu řízení ve výši 1 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč vycházejících z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšnější žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalované však v jeho průběhu žádné náklady nevznikly.