9 C 32/2022-15 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 13. 4. 2019 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 20,70 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 465 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně pohledávku ke dni 13. 8. 2020 zesplatnil. Dlužná částka činila na jistině 67 471,65 Kč. Dne 21. 12. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Na předžalobní upomínku žalobkyně žalovaný nijak nereagoval, a proto dosud dluží uvedenou částku. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 4. 2019 ve spojení s výpisem z účtu, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem poplatků a všeobecnými produktovými podmínkami, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému částku 80 000 Kč, kterou mu téhož dne převedl na jeho bankovní účet, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 20,70 %, to vše ve 48 měsíčních splátkách v částce 2 465 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, pročež, jak bylo žalovanému řádně sděleno, byla pohledávka ke dni 13. 8. 2020 zesplatněna, jak prokazuje oznámení o zesplatnění pohledávky z téhož dne ve spojení s podacím archem. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 ve spojení s předávacím protokolem a oznámením o postoupení pohledávky, má soud za prokázané, že pohledávka byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný řádně informován. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil ničeho, a proto dluží žalobkyni výše uvedenou částku. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 16. 9. 2021. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 a 2 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných splátkách, a to včetně sjednaného úroku, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka řádně postoupena, tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok 20,70 % ročně sjednaný mezi stranami smlouvy a úroky z prodlení, které požaduje po právu po žalovaném v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 12 300 Kč (1 úkon právní služby 4 100 Kč - § 7 bod 5. a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 2 772 Kč a soudní poplatek ve výši 2 699 Kč, to je celkem 18 671 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.