10 C 139/2023-54 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 091,45 Kč s úrokem z úvěru ve výši 64,24 % ročně kapitalizovaného z částky 46 020,79 Kč za období od 23. 3. 2017 částkou 402,77 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 19. 5. 2016. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet ve 36 měsíčních splátkách po 3 160 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2016, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil pouze splátky dne 20. 6. 2016, 22. 7. 2016, 23. 8. 2016, 23. 9. 2016, 9. 11. 2016, 14. 12. 2016 a 12. 1. 2017 vždy ve výši 3 160 Kč a s úhradou splátky č. 8 splatné dne 18. 1. 2017 se dostal do prodlení o délce více jak 60 dnů. K datu 21. 3. 2017 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 12.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 53 297 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 32 091,45 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru z částky 46 020,79 Kč za období od 23. 3. 2017 ve výši 64,24 % ročně kapitalizovaný částkou 402,77 Kč. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaný na dluh již ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, jednání soudu dne [datum] se bez omluvy nezúčastnil. Z tohoto důvodu soud rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). 3. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, prohlášením a kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru ze dne 24. 5. 2016 žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne 19. 5. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 86,97 % ročně zavázal splácet ve 36 měsíčních splátkách po 3 160 Kč měsíčně, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce. Výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činí dle obsahu smlouvy 86,96 %. V čl. 4 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Podle bodu 12.1 smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce více než 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky a při prodlení v trvání více než 30 dnů po splatnosti smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Dle bodu 12.5 smlouvy má v případě nezaplacení nové jistiny úvěru do 10 dnů od zesplatnění žalovaný povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % dlužné částky. Dle bodu 12.7 smlouvy má v případě nezaplacení částky odpovídající nové jistině úvěru ani v den následující po zesplatnění žalovaný povinnost platit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru denně, a to i v případě, že žalobkyni vznikne nárok na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 12.5 smlouvy. Dne 24. 5. 2016 byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 50 000 Kč, na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný sedmi platbami ve dnech 20. 6. 2016, 22. 7. 2016, 23. 8. 2016, 23. 9. 2016, 9. 11. 2016, 14. 12. 2016 a 12. 1. 2017 celkem 22 120 Kč. Podle bodu [číslo] smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a běžný úrok z úvěru zahrnutý do splátek. Podle bodu [číslo] smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne následujícího po dni zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 20. 2. 2017 a 21. 3. 2017 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, tj. splátky [číslo] které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty a nákladů vzniklých z prodlení žalovaného. Na základě těchto výzev žalovaný ničeho nezaplatil, proto dne 21. 3. 2017 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení žalovaného o výši příjmu vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze statistického seznamu České národní banky – Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za květen 2016 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 10,72 % ročně. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých splátkách po 3 160 Kč. V případě řádného splácení po dohodnutou dobu tří let měl žalovaný zaplatit žalobkyni při dohodnuté RPSN 86,96 % celkem částku 113 760 Kč. Žalovaný však smluvní podmínky nedodržel a od splátky [číslo] se dostával se splácením do prodlení, v důsledku čehož po něm žalobkyně požadovala zaplacení sankcí podle čl. 12 smlouvy (smluvní pokuta) a dále došlo k zesplatnění úvěru, vzniku nové jistiny úvěru zahrnující kromě nezaplacené původní jistiny také přirostlé úroky z úvěru. Od zesplatnění úvěru se dále odvíjel požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty, v tomto případě sjednané dle čl. 12 smlouvy s tím, že žalovaný byl i nadále povinen hradit běžící úrok z úvěru. Žalovaný v rámci zaplacených splátek zaplatil žalobkyni celkem částku 22 120 Kč. Podanou žalobou je vůči němu uplatněn nárok žalobkyně na zaplacení částky 32 091,45 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum] byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 50 000 Kč, žalovaný však měl žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 113 760 Kč, tedy více než dvojnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 86,97 % ročně, který nyní žalobkyně požaduje zaplatit ve výši 64,24 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období května 2016 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 10,72 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy téměř devítinásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 36 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit více než dvojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalovanému poskytla. Nákladnost úvěru pro dlužn