10 C 202/2022-45 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 22 083 Kč s příslušenstvím a náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplacených náhrad za nájemné a záloh na služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa], v ul. [ulice] v [obec] za období květen 2021, červen 2021 a květen 2022. Dlužné částky neuhradili žalovaní ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, žalovaným byla žaloba a následná výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], informace o předpisu za leden 2020, výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum], rozpisu dlužných období včetně výpočtu úroku z prodlení ke dni [datum] a výzvy k úhradě ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanými nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], jehož je žalobcem vlastníkem. Nájem byl sjednán od [datum] na dobu neurčitou, výše nájemného a zálohy na služby byla sjednána v částce 8 134 Kč, od ledna 2020 účtoval žalobce částku 8 743 Kč. Žalovaní nehradili řádně nájemné a služby spojené s nájmem bytu, proto žalobce nájem dne [datum] vypověděl a od [datum] žalovaní užívají byt bez právního důvodu. Žalovaní dosud neuhradili za měsíc květen částku 4 146 Kč, za měsíc červen 2021 částku 8 743 Kč a za měsíc květen 2022 částku 8 743 Kč. Žalobce dne [datum] vyzval žalované k úhradě dlužných částek a zároveň je upozornil na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2246, § 2247 a násl. o. z., která upravují nájem, nájemné a služby, a to ve spojení s § 3074 odst. 1 o. z. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li i strany výši úroku. Protože se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě o zaplacení částky 22 083 Kč zcela vyhověl, jak co požadované jistiny, tak co úroku z prodlení požadovaného žalobcem v souladu s § 1970 o. z. ve výši částečně kapitalizované za období od [datum] do [datum] a specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí a dále ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 705 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 105 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.