10 C 241/2023-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 63 709,18 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 22. 2. 2022, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Ten měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč, celkem měl tedy zaplatit 37 008 Kč (na úrocích částku 17 008 Kč při úrokové sazbě 23 % ročně a na splátkách jistiny úvěru částku 20 000 Kč). Dále si účastníci sjednali doplňkovou službu [anonymizováno] Cena této služby za dobu trvání úvěru činí 25 272 Kč. Splátka za výkon této doplňkové služby ve výši 351 Kč měsíčně je splatná společně s měsíční splátkou úvěru. Celková výše měsíčné splátky je tedy 865 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 10 splátek, tj. 8 650 Kč. Se splátkou splatnou dne 15. 1. 2023 se však dostal do prodlení a dále již splátky nehradil. Po zaslání dvou upomínek žalobkyně dne 21. 2. 2023 úvěr zesplatnila a žalovanému vyčíslila k zaplacení dlužnou částku ve výši 63 709,18 Kč. Sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 18 569,63 Kč, neuhrazené části smluvních úroků ve výši 13 293,74 Kč, ze zbývajících částí doplňkové služby [anonymizováno] v celkové výši 21 762 Kč (odklad 690 Kč, nemoc 8 742 Kč, práce 8 742 Kč), z nákladů na upomínky ve výši 800 Kč, ze smluvního úroku za prodlení úvěru ve výši 52,27 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 9 284,82 Kč. Do podání žaloby neuhradil žalovaný již ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. 3. Z předsmluvních informací, smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2022 a smluvních podmínek k této smlouvě včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] je prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 2. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Ten měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč, celkem měl tedy zaplatit 37 008 Kč, a to na úrocích částku 17 008 Kč při úrokové sazbě 23 % ročně a na splátkách jistiny úvěru částku 20 000 Kč. Součástí smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru je sjednání doplňkové služby [anonymizováno] (čl. VII. smlouvy), jejíž konkrétní podmínky jsou sjednány jsou sjednány ve smlouvě o zřízení doplňkové služby [anonymizováno], která je dle svého čl. III [číslo] nedílnou součástí smlouvy o úvěru a tvoří její přílohu č. 7 Cena této služby za dobu trvání úvěru činí 25 272 Kč. Splátka za výkon této doplňkové služby ve výši 351 Kč měsíčně je splatná společně s měsíční splátkou úvěru. Celková výše měsíčné splátky je tedy 865 Kč. Žalobkyně žalovanému na základě shora popsané smlouvy vyplatila částku 16 000 Kč, a to po odečtení nákladů poskytovatele úvěru specifikovaných v čl. IV .4.8 smlouvy ve výši 4 000 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 10 splátek, tj. 8 650 Kč. Od 15. 1. 2023 dále žalovaný splátky nesplácel a žalobkyně úvěr zesplatnila k 21. 2. 2023. Dne 21. 2. 2023 byla žalovanému odeslána i předžalobní výzva, kdy byl upozorněn na možnost soudního vymáhání celkové dlužné částky 63 709,18 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovanému poskytnuta věřitelem fakticky částka 16 000 Kč, přičemž vrátit měl včetně plateb za službu [anonymizováno] celkem 62 280 Kč (72 x 865 Kč). Jedná se tedy o povinnost žalovaného vrátit téměř čtyřnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno zejména konstrukcí poplatků za doplňkovou službu [anonymizováno], která byla (oproti tvrzením žalobkyně) účastníky sjednána v rámci smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jejíž je nedílnou součástí. Cena této služby je neadekvátně vysoká vzhledem k obsahu možnosti poskytnutých služeb (krátkodobé přerušení či odklad splátek), což vyplývá již pouze ze zjevné skutečnosti, že cena této služby převyšuje výši poskytnutého úvěru. Služby, jejichž využití umožňuje, jsou přitom administrativně nenáročné vzhledem ke způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že by věřiteli v souvislosti s poskytnutím těchto služeb žalovanému mohly vzniknout v tomto jednotlivém případě takto vysoké náklady. Z obsahu smlouvy přitom nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků za využití doplňkových služeb nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Stejná argumentace se vztahuje také k nákladům poskytovatele úvěru specifikovaným v čl. IV .4.8 smlouvy, jejichž výše 4 000 Kč byla žalovanému automaticky stržena z poskytnutého úvěru. 6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy žalobkyni vzniká dle smlouvy nárok na zpoplatnění zasílaných upomínek, na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů a na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. 7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 16 000 Kč, po započtení úhrady žalovaného ve výši 8 650 Kč se jedná o částku 7 350 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 7 350 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly.