10 C 64/2023-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 22 183,30 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi jejím právním předchůdcem – společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této úvěrové smlouvy věřitel žalovaném poskytl finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to včetně úroku a dalších poplatků sjednaných v celkové výši 12 888 Kč Celkem měl takto žalovaný věřiteli zaplatit částku 27 888 Kč do 5. 2. 2021. Tuto povinnost však nesplnil řádně a včas, když zaplatil pouze 9 500,01 Kč. Proto žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ke dni 6. 6. 2022, požaduje po žalovaném zaplacení částky 22 183,30 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 179,23 Kč, nesplacených smluvních poplatků ve výši 7 545,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 458,50 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 663,19 Kč a 1 832,26 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení, dále běžícího úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 217 Kč. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v podané žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně předpisu splátek, žádosti o úvěr a formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru poplatky včetně úroku (úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a také poplatek za inkaso plateb ve výši 2 700 Kč). Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč měl žalovaný splatit celkem v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) činí 272,44 %, úrok byl sjednán ve výši ve výši 15 % ročně. Dle smluvních ujednání, pokud nebudou dlužníkem splátky hrazeny řádně a včas, je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobou požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny pohledávky denně, a to za období od 6. 2. 2021 do 19. 4. 2022 ve výši 4 458,50 Kč. Dále se smluvní strany dohodly, že žalovaný se zavazuje zaplatit okamžitě neuhrazenou část jistiny v případě, že se ocitne v prodlení se zaplacením jakékoliv splátky řádně a včas. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku úvěru ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení ze dne 3. 6. 2022 včetně přílohy 1- seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z výzvy ze dne 3. 10. 2022 vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení shora uvedených dlužných částek a žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání pro případ jejich nezaplacení Právně byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Z hlediska právního posouzení věci bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 15 000 Kč. Podle této smlouvy však měl žalovaný vrátit věřiteli i při dodržení všech smluvních ujednání částku 27 888 Kč, tedy téměř o 100 % více, než činila částka poskytnutá věřitelem. Takto razantní navýšení závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatku za úvěr zahrnujícího neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – za poskytnutí a vyhodnocení úvěru a další inkasní činnost, kdy za tyto činnosti se žalovaný zavázal uhradit celkem 11 444 Kč. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší 1 444 Kč nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako spotřebitele vyniká i v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení (tuto smluvní pokutu žalobkyně uplatňuje podanou žalobou v korigované výši 4 458,50 Kč) a požadavek úhrady nákladů na vymáhání ve výši 217 Kč, jehož součástí jsou i náklady na osobní návštěvu dlužníka, i když na tyto náklady (inkaso dluhu) jsou zahrnuty již ve sjednaném poplatku. Přestože sazba smluvní pokuty dle ve výši 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém poplatků a současně dalších sankcí obsažených ve smlouvě způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě jeho prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které bylo věřitelem žalovanému poskytnuto. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně by měla má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce poskytl, tedy na zaplacení částky 15 000 Kč. Žalovaný již před zahájením řízení uhradil 9 500,01 Kč, zaplacení této částky bylo v žalobě zohledněno, ovšem část plateb byla započítána i na poplatky sjednané v neplatné úvěrové smlouvě. Proto nyní soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou část poskytnutého úvěru ve výši 5 499,99 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky za období specifikovaná podanou žalobou. Ve zbytku uplatněné dlužné jistiny, smluvního úroku, zbývající části úroku z prodlení a požadavku na zaplacení nákladů na vymáhání byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla povinna uhradit podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek za žalobu ve výši 888 Kč (pol. 2., bod 1c Sazebníků poplatků) a dosu