11 C 235/2022-23 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 14 200 Kč s možností postupného čerpání. Podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 14 200 Kč do 18. 8. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 410 Kč, poplatkem za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč měsíčně a poplatkem za informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila částku 10 797 Kč, která byla použita na odklad splatnosti úvěru. Je tedy v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též smluvní pokutu ve výši 1 263,80 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 785 Kč a zákonné úroky z prodlení. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. 3. Soud má z listinných důkazů, a to zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení se sazebníkem a všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uvedeného dne uzavřely smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 14 200 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 410 Kč, poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč měsíčně a poplatek za informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně. Žalobkyně žalované poskytla částku úvěru v celkové výši 14 200 Kč převedením na účet žalované, který žalovaná uvedla. Ve smlouvě ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a sazebníkem pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu a dále stanovena výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky v případě prodlení dlužníka se splacením úvěru. Výše těchto nákladů činí 35 Kč denně, maximálně však 490 Kč měsíčně. Splatnost úvěru byla sjednána na den 18. 8. 2021. Žalovaná využila možnosti dané smlouvou a požádala o odklad splatnosti úvěru o 7 dní. Za tuto službu zaplatila žalobkyni částku 1 136 Kč. Následně žalovaná požádala o odklad splatnosti o 30 dnů a za tuto službu žalobkyni zaplatila částku 3 410 Kč. Dále si žalovaná odložila splatnost o 14 dnů a za tuto službu zaplatila částku 1 705 Kč. Poté si žalovaná odložila splatnost úvěru ještě o 30 dní za částku 3 410 Kč a následně o 7 dní za částku 1 136 Kč. Konečná splatnost úvěru tak nastala ke dni 14. 11. 2021, přičemž žalovaná celkem zaplatila 10 797 Kč. Celkový dluh žalované činí 14 200 Kč na jistině, 3 410 Kč na poplatku za sjednání úvěru, 417 Kč na poplatcích za volitelné služby a 1 263,80 Kč na smluvní pokutě, kterou žalobkyně požaduje z jistiny za prvních 90 dnů prodlení. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky, požaduje žalobkyně částku 1 785 Kč, a to za upomínání žalované v období od 15. 11. 2021 do 28. 1. 2022. Žalované byla zaslána též předžalobní výzva, jak vyplývá z upomínky ze dne 25. 8. 2022. 4. Po právní stránce byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Podle § 1932 odst. 2 o. z. je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. 5. V dané věci byla mezi žalobkyní a žalovanou platně sjednána smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky, které žalovaná v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši nevrátila. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnutý úvěr a sjednaný poplatek žalovaná nesplnila ani po zaslání předžalobní upomínky, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit dlužnou jistinu tímto rozsudkem. Pokud jde o poplatek za sjednání úvěru, přiznal jej soud pouze částečně. Jak je zřejmé z předložených listin a tvrzení žalobkyně, žalovaná využila možnosti odložit splatnost úvěru, přičemž za odklad o 30 dní sazebník stanoví poplatek ve výši 22 % z jistiny, za odklad o 14 dní poplatek ve výši 10,27 % z jistiny a za odklad o 7 dní poplatek ve výši 5,13 % z jistiny. Žalovaná dvakrát odložila splatnost úvěru o 7 dní, jednou o 14 dní a dvakrát o 30 dní. Měla tedy za tyto odklady splatnosti dle sazebníku žalobkyně uhradit dvakrát 728,46 Kč, dále jedenkrát 1 458,34 Kč a dvakrát 3 124 Kč, což celkem činí 9 163,26 Kč. Žalovaná však uhradila částku 10 797 Kč, tedy o 1 633,74 Kč více, než kolik stanovil sazebník žalobkyně. V souladu s uzavřenou smlouvou a ustanovením § 1932 odst. 2 o. z. tedy soud započetl výše uvedenou částku na úhradu poplatků za volitelné služby (ve výši 417 Kč) a ve zbytku na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Přiznal tedy žalobkyni poplatek ve výši 2 193,26 Kč, co do částky 1 633,74 Kč spolu s úrokem z prodlení žalobu zamítl. Dále soud uložil žalované zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 15. 11. 2021 do 12. 2. 2022, kterou žalobkyně vyčíslila na částku 1 263,80 Kč. Úroky z prodlení soud žalobkyni přiznal z částky 16 393,26 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, když úroky z prodlení žalobkyně požaduje po právu podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky, přiznal je soud pouze částečně, ve výši, kterou lze považovat za účelnou. Žalobkyně v žalobě uvedla výpis upomínání, které probíhalo prostřednictvím SMS, e-mailů, telefonických hovorů i písemných upomínek. Za období od 15. 11. 2021 do 28. 1. 2022 vyčíslila náklady na upomínání částkou 1 785 Kč s tím, že tato částka je složena z nákladů na zaslání 27 SMS, 35 e-mailů a 10 telefonátů. Toto množství upomínek adresovaných žalované různými způsoby mnohdy i v rámci jednoho dne, je vzhledem k postoji žalované, který je od data splatnosti úvěru naprosto neměnný a žalovaná na svůj dluh již dále ani částečně neplnila, zcela nepřiměřené. Postup žalobkyně, která přestože žalované zaslala předžalobní výzvu, žalovanou v mnoha případech, opakovaně a ve stejných dnech několika způsoby bezvýsledně kontaktovala, i přesto, že neochota žalované svůj závazek splnit byla naprosto evidentní a následně pak po žalované požaduje zaplacení všech těchto výzev, hodnotí soud v uvedených souvislostech nikoliv jako snahu žalobkyně motivovat žalovanou k plnění, ale jako snahu o umělé navýšení výše jejího dluhu. Z tohoto důvodu soud nehodnotí náklady na zaslání uvedených výzev jako náklady vynaložené v souvislosti s prodlením dlužníka účelným způsobem. Na jejich zaplacení tak žalobkyni podle smlouvy ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami nevznikl nárok. Za účelný postup přiměřený dané situaci považuje soud zaslání dvou upomínek a předžalobní výzvy, a proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 105 Kč (3 x 35 Kč), kterou žalobkyni výrokem I. tohoto rozsudku přiznal. Co do částky 1 650 Kč soud náklady spojené s uplatněním pohledávky zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná z 84,4 %, neúspěšná z 15,6 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 69 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH v částce 252 Kč Celkem náklady řízení představují částku 2 252 Kč, poměrná č