2 C 321/2022-26 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala ve výroku uvedeného rozhodnutí z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet uzavřené mezi účastníky dne [datum], smlouvy k službě [anonymizováno] účet uzavřené mezi účastníky dne [datum] a smlouvy o splátkovém limitu uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalobkyně dle první z těchto smluv žalované poskytla úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, na základě druhé smlouvy úvěrový limit do výše 13 000 Kč a na základě třetí ze smluv úvěr ve výši 7 500 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky a sjednaný úrok ve výši 47,50 % ročně splácet v pravidelných splátkách spolu se stanovenými poplatky. Žalovaná sjednané podmínky řádně neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V období od 13. 5. 2021 do 31. 12. 2021 žalovaná vyčerpala celkem 26 149,74 Kč, danou částku však řádně a včas nesplácela. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení poplatku za odložení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každou odloženou první až dvacátou stokorunu o jeden měsíc při platbě min. 10 % jistiny a dále na úhradu poplatku z prodlení a účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalované. Ke dni 1. 1. 2021 pak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Kromě výše uvedených poplatků v celkové výši 9 324,12 Kč a úroku z úvěru dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 8 432,74 Kč, která byla započtena na úhradu dlužných poplatků. Zbývající dluh na jistině ve výši 26 149,74 Kč a poplatcích ve výši 891,38 Kč však žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet uzavřené mezi účastníky dne [datum], smlouvy k službě [anonymizováno] účet uzavřené mezi účastníky dne [datum] a smlouvy o splátkovém limitu uzavřené mezi účastníky dne [datum] (dále jen„ smlouvy“) ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem žalobkyně, za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, úvěrový limit ve výši 13 000 Kč a úvěr ve výši 7 500 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala splácet včetně sjednaného úroku ve výši 45,50 % - 48 % ročně a sjednaných poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Podle smlouvy, pokud se klient ocitne v prodlení se splácením, vzniká mu povinnost zaplatit poplatky stanovené v ceníku a smluvní pokutu. Dále má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta. Z vyúčtování úvěru má pak soud za prokázané, že žalovaná v období od 13. 5. 2021 do 31. 12. 2021 celkem čerpala částku 26 149,74 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 11. 2021 má soud dále za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek. Protože žalovaná dlužné splátky neuhradila, došlo ke dni 1. 2. 2022 k zesplatnění celého úvěru. Dále má soud z předloženého vyúčtování za prokázané, že žalovaná na úhradu poskytnutého úvěru zaplatila celkem 8 432,74 Kč, které byly použity na částečnou úhradu dlužných poplatků ve výši 9 324,12 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 16. 6. 2022 (doložené včetně podacího archu z téhož dne) je prokázáno, že žalovaná byla vyzván k úhradě vzniklého dluhu v celkové výši 27 041,12 Kč a upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Ze statistického seznamu České národní banky – úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v období od 11/ 2020 do 10/ 2021 - má soud za prokázané, že za prosinec 2020 činila průměrná sazba úroků z úvěru na spotřebu poskytovaná bankami domácnostem 7,72 % ročně a za září 2021 7,59 % ročně. 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 45,50 % - 48 % ročně s uváděnou RPSN úvěru ve výši 47,6 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v nepr