2 C 72/2023-23 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobci se jako správci svěřenského fondu s názvem [anonymizována čtyři slova], [IČO], do něhož byl vyčleněn byt [číslo] nacházející se v budově [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], domáhali vůči žalované zaplacení částky uvedené v předmětu tohoto rozsudku představující neuhrazenou náhradu nájemného s odůvodněním, že žalovaná byla jeho nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] s žalobcem b) jako tehdejším vlastníkem bytu s účinností od [datum] na dobu určitou do [datum]. Nájem skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Žalovaná však byt užívala i po skončení nájmu, aniž by za jeho užívání cokoli platila. Ke dni 11. 1. 2021 byl předmětný byt vyčleněn do svěřenského fondu. Byt byl následně exekučně vyklizen dne 8. 12. 2022. Za dobu od 6. 1. 2022 však žalovaná za užívání bytu neuhradila ničeho, a to ani na základě výzvy ze dne 21. 1. 2023. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, žalovaná se k uvedené výzvě nijak nevyjádřila, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. V dané věci má soud z výpisu z katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí], [list vlastnictví], za prokázané, že žalobci jsou správci svěřenského fondu, do kterého byla dne 11. 1. 2021 vyčleněna stavba [adresa], bydlení, jež je součástí pozemku parc. [číslo] ve které se nachází jednotka [číslo] byt. Z nájemní smlouvy ze dne 20. 12. 2017 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem b) platnou nájemní smlouvu ohledně předmětného bytu na dobu určitou do 31. 3. 2019, ve které bylo sjednáno nájemné ve výši 4 700 Kč měsíčně. Z výzvy k plnění ze dne 21. 3. 2023 má soud dále za prokázané, že žalovaná předmětný byt užívala i po skončení nájmu, a to do jeho vyklizení dne [datum], aniž by za jeho užívání cokoli zaplatila. 4. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Dle ust. § 1448 odst. 1 o. z. se svěřenský fond vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat. Dle odst. 3 tohoto ustanovení vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce. Dle ust. § 1456 o. z. svěřenskému správci náleží plná správa majetku ve svěřenském fondu. 5. V dané věci došlo ke dni 31. 3. 2019 k zániku nájemního vztahu mezi žalobci a žalovanou ohledně předmětného bytu, když nájem bytu skočil uplynutím doby, na kterou byl zřízen. Žalovaná tak pozbyla právo k užívání bytu, který od 11. 1. 2021 náleží do majetku svěřenského fondu, jehož jsou žalobci správci. Protože žalovaná byt užívala v období od 6. 1. 2022 do 8. 12. 2022 bez jakéhokoli právního důvodu, aniž by za jeho užívání cokoli hradila, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobcům náhradu za užívání bytu ve výši 4 700 Kč měsíčně za období od 6. 1. 2022 do 8. 12. 2022, tj. za měsíc leden 2022 částku 3 775 Kč, za měsíce únor až listopad 2022 částku 47 000 Kč a za měsíc prosinec 2022 částku 925 Kč, tímto rozsudkem. Lhůta k vyklizení bytu a k zaplacení dané částky plyne z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 217,40 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 585 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s § 6, § 7 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 3 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a návrh ve věci samé), dále paušální náhrada výdajů dle ust. § 13 uvedené vyhlášky po 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 440 Kč ve výši 2 192,40 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.