4 C 162/2023-22 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se předmětnou žalobou domáhala zaplacení částky 16 028,98 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, na jejíž zaplacení jí vznikl nárok nesplněním povinnosti žalovaného řádně splatit úvěr poskytnutý mu žalobkyní ve výši 50 000 Kč na základě Smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. Vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty byl mezi účastníky sjednán v článku 6.5 uvedené smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru žalovaným po jeho zesplatnění, a to ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, přičemž žalobce s žalovaným se v článku 6.10 smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobcem uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky, i přes výzvy žalobkyně, jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 11. 2021, č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 14. 2. 2022 č.j. [číslo jednací]. Uvedenými rozhodnutími soudu bylo žalobkyni pravomocně přiznáno zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 až 6.5 smlouvy ve výši 8 971,02 Kč. Tato částka představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 49 563,82 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 12. 7. 2021. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Táboře bylo žalobkyni, co do smluvní pokuty v plném rozsahu vyhověno. 2. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru však trvalo i po datu 12. 7. 2021 a žalobkyně má za to, že jí vzniklo právo na zaplacení další smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. Nyní žalobkyně požaduje zaplacení sjednané smluvní pokuty z nové jistiny úvěru ve výši 16 028,98 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 33 730 Kč od 13. 7. 2021 do 28. 4. 2023. V souladu s limity dle čl. 6 smlouvy ve spojení s ustn. § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, se jedná tedy o částku žalobou požadovanou. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně k zaplacení této částky dosud nezareagoval a ničeho nezaplatil, a to i za situace, kdy mu byla zaslána předžalobní výzva dne 28. 4. 2023, domáhá se svého nároku žalobkyně soudní cestou. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu konaném dne [datum] se osobně dostavil s tím, že si je vědom své povinnosti vůči žalobkyni a byl by ochoten přistoupit na uzavření soudního smíru, který mu je ze strany žalobkyně navrhován. 4. Na základě provedeného dokazování má soud po skutkové stránce prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum], žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 62,47 % p. a. splácet v 60. měsíčních splátkách ve výši 3 115 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019, a to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu Oznámení žalobce o schválení úvěru. Součástí splátky byla i měsíční platba za pojištění v částce 382 Kč. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 163 980 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 83,86 %. V článku 6.5 smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni v případě nezaplacení nové jistiny úvěru po jeho zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z oznámení žalobkyně ze dne 26. 7. 2020 vyplývá, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění podle článku 6.3 smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 97 801 Kč ve lhůtě 10 dnů. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 14. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto mimo jiné o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 49 563,82 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru až do 12. 7. 2021. Dne 28. 4. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, kterou ho vyzvala k zaplacení smluvní pokuty dle článku 6.5 této smlouvy za období od 13. 7. 2021 do 28. 4. 2023 ve výši 16 028,98 Kč. Žalovaný žalobkyni tuto částku dosud nezaplatil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 50 000 Kč, žalovaný však měl žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednáních, vrátit částku 163 980 Kč, tedy více než trojnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 62,28 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopad 2019 činila z úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR 8,34 % ročně. Dohodnutá výše úroků 62,28 % tedy téměř osminásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 61 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl zaplatit žalobkyni více než trojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyni žalovanému poskytla. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřená v RPSN ve výši 83,86 % p. a., je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. 7. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 6 2. smlouvy, na jejichž zaplacení vzniká věřiteli nárok před zesplatněním úvěru (přičemž zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že tímto sofistikovaným způsobem je dlužník za prodlení se splácením v době před zesplatněním sankcionován duplikovaně) a především o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, na jejíž zaplacení vzniká věřiteli nárok po zesplatnění úvěru. Zejména v případě této smluvní pokuty, která je současně předmětem tohoto řízení, se jedná o sankci, která má potenciál výši dluhu zvyšovat velmi razantním způsobem. Přestože její sazba 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými, způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto. 8. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit a které se včetně přirostlých úroků stávají součástí nové jistiny úvěru, což je veličina, která následně po případném zesplatnění úvěru, ovlivňuje celkový mechanismus sankcí, jejichž součástí je i smluvní pokuta sjednaná v čl. 6 smlouvy. Jinými slovy výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty, na jejíž zaplacení žalobkyně svůj nárok podanou žalobou také upl