4 C 194/2022-24 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se žalobou doručenou k Okresnímu soudu v Táboře dne [datum] domáhal vyklizení žalované z domu [adresa] v [obec] s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem stavební parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [obec] čp [číslo] - objekt k bydlení a rovněž parc. [číslo] to na základě rozhodnutí o dědictví [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Smlouvy darovací ze dne [datum] vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, pro [územní celek], kat. úz. [obec] [anonymizována dvě slova] na [list vlastnictví]. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo manželství účastníků rozvedeno a tím zaniklo i společné jmění manželů. Za trvání manželství z prostředků SJM do opravy nemovitosti účastníci nic neinvestovali, a proto se nemovitost nestala předmětem vypořádání zaniklého SJM. Rozvodem manželství tak zaniklo žalované právo bydlení a užívání nemovitostí, které žalobce získal za trvání manželství do výlučného vlastnictví. Před i po rozvodu manželství se snažil žalobce opakovaně se žalovanou mimosoudně domluvit na jejím vystěhování, avšak nestalo se tak. Proto se rozhodl domáhat se svého práva u soudu, aby už docílil toho, že se žalovaná z nemovitosti skutečně odstěhuje. Do dne sepsání žaloby navíc žalovaná nezaplatila žalobci na bydlení žádnou částku, nepodílí se tedy na úhradě nákladů spojených s bydlením. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jako účastník řízení se k listinám provedeným jako důkaz vyjádřila tak, že žalobce určitým způsobem ovlivňoval jejího zaměstnavatele, a proto přišla o práci stejně tak jejich syn a dokud pracovala a měla možnost přispívat na společné bydlení, tak tak činila. Následně práci ztratila a přispívat nemůže. Jestli má nemovitost vyklidit, rozumí tomu, protože ví, že je žalovaného, a tak ať jí on něco sežene a ona také dávala společné peníze do té nemovitosti, tak ať jí to žalobce zaplatí. 3. Výpisem z [list vlastnictví] pro [územní celek], kat. úz. [obec] [anonymizována dvě slova], uvedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, má soud prokázáno, že [celé jméno žalobce] je výlučným vlastníkem pozemkové parcely st. [anonymizováno] o výměře 285 m² - zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa] se způsobem využití rodinný dům a dále pozemku p. [číslo] o výměře 563 m². Nabývacím titulem k nabytí vlastnictví výše uvedených nemovitostí bylo jednak rozhodnutí o dědictví ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a dále Darovací smlouva ze dne [datum]. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], má soud prokázáno, že manželství [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalované], uzavřené dne [datum] před Městským národním výborem v Soběslavi, bylo rozvedeno. 5. Dopisem ze dne 14. 4. 2022 nazvaným Zaslání plné moci a předžalobní výzva na vyklizení a vystěhování z nemovitosti má soud prokázáno, že právní zástupce žalobce zaslal žalované výzvu na vyklizení a vystěhování z nemovitosti, v níž jí vysvětlil právní a skutkový stav věci a stanovil jí lhůtu k dobrovolnému vyklizení 30 dnů ode dne převzetí předžalobní výzvy. Fotokopií dodejky má soud prokázáno, že tato výzva byla žalované doručena do vlastních rukou dne 27. 4. 2022. 6. Na základě výše uvedeného má soud po skutkové stránce prokázáno, že žalobce, jakožto výluční vlastník nemovitostí specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku, odňal žalované, která je jeho bývalou manželkou, souhlas s tím, aby v těchto nemovitostech nadále bydlela a užívala je. Ještě před podáním žaloby ji proto vyzval, aby dobrovolně nemovitosti vyklidila, k čemuž ji stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Žalovaná, ačkoliv výzvu převzala, nemovitosti užívá dál a brání se tím, ať jí tedy žalobce obstará jiné bydlení a ať jí zaplatí to, co ze společných prostředků na jeho výlučnou nemovitost zaplatila. 7. Podle § 744 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v bytě nebo domě bydlet, je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Podle § 769 o. z., zaniklo-li manželství rozvodem a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo a manželé, popřípadě rozvedení manželé, se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu vlastnické právo o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustn. § 767 odst. 2 o. z. platí obdobně. Citované ustn. § 767 odst. 2 o. z. upravuje zejména situace, kdy manžel, který má být vyklizen, má ve výchově nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, případně jiné situace, které jsou obdobné důležitosti. Na posuzovanou věc tedy zmíněná výjimka nedopadá. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí, v nichž vykonávají oba účastníci svou mimo jiné i svou bytovou potřebu. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno a na dalším užívání bytu ze strany bývalé manželky se nedohodli. Byly tak splněny veškeré předpoklady, které plynou ze zákonného ustn. § 769 o. z. a bylo na místě žalobě vyhovět. Soud potom s ohledem na ustn. § 160 odst. 1 o. s. ř. zkoumá, jak dlouhou lhůtu k plnění má určit. Žalobce souhlasil s tím, aby ta lhůta byla prodloužena na 30 dnů od právní moci rozhodnutí soudu. Takovou lhůtu považuje soud za dostatečnou s ohledem na to, že žalovaná byla řádně a s dostatečným předstihem vyzvána k dobrovolnému vyklizení předmětných nemovitostí, a to v dubnu 2022 a byla jí poskytnuta již tehdy lhůta 30 dnů k tomu, aby se z nemovitostí dobrovolně vyklidila. Za této situace tedy považuje soud lhůtu pro vyklizení stanovenou délce 30 dnů od právní moci rozsudku za plně dostačující. Žalobce nemá žádnou zákonnou povinnost obstarávat žalované jiné bydlení, to si musí žalovaná obstarat na vlastní náklady sama. Pokud žalovaná požaduje zaplacení toho, co dle jejího tvrzení do výlučného majetku žalobce investovala, jedná se o nárok, který je předmětem vypořádání společného jmění bývalých manželů a v daném sporu jej nepřísluší soudu řešit. 8. O nákladech v řízení byl rozhodováno dle ustn. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě se tímto úspěšným účastníkem stal žalobce a má tedy právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které nárokoval toliko za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a proto soud rozhodl o povinnosti žalované nahradit úspěšnému žalobci na nákladech řízení právě tuto částku 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.