8 C 46/2023-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 7 000 Kč do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatkem za sjednanou volitelnou službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč, poplatkem za službu [anonymizována dvě slova] ve výši 220 Kč a poplatkem za službu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 58 Kč. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též smluvní pokutu ve výši 630 Kč a zákonné úroky z prodlení. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s tímto procesním postupem vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil, a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], má soudu za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatek za sjednanou volitelnou službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč, poplatek za službu [anonymizována dvě slova] ve výši 220 Kč a poplatek za službu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 58 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla částku úvěru v celkové výši 7 000 Kč převedením na účet žalovaného, jak je prokázáno předloženým potvrzením. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného, který žalovaný uvedl. Splatnost úvěru byla jeden měsíc. Žalovaný následně požádala o odklad splatnosti úvěru o celkem 30 dní. Ve smlouvě ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a sazebníkem byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu a stanovena výše nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka se splácením úvěru (35 Kč denně, maximálně 490 Kč měsíčně). Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil. Celkový dluh žalovaného činí dle vyúčtování žalobkyně jistina nesplaceného úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatek za sjednanou volitelnou službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč, poplatek za službu [anonymizována dvě slova] ve výši 220 Kč, poplatek za službu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 58 Kč a smluvní pokuta ve výši 630 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne [datum], avšak marně. 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]). Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. [spisová značka]) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. [spisová značka] lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz [příjmení], P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. [ústavní nález] dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. [ústavní nález] dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka] uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí:„ ex