9 C 194/2022-66 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 207 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, pohledávky ve výši 4 044,72 Kč jako smluvní pokuty a dále v návrhu vyčísleného úroku v maximální možné míře. Uváděla, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientkou byla uzavřena dne 18. 8. 2020 smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl poskytnut žalované úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 810 Kč. Účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 59,84 %. Schopnost žalované úvěr splácet byla žalobcem řádně ověřena. Žalovaná však uhradila pouze 15 splátek po 1 810 Kč, celkem tedy částku 27 150 Kč. Žalobce využil svého práva a úvěr zesplatnil. Vzniklo mu tak právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč. Současně mu vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč. Povinnost hradit náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované byla sjednána ve smlouvě na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění úvěru podle bodu 6.3 smlouvy, podle něhož platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se skutečně dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 20. 12. 2021. K datu 23. 2. 2022 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dostupné zaplacené úroky za poskytnutí úvěru tak přirostly ke dni zesplatnění úvěru k nové jistině, která činila 26 609,70 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Na základě smluvních ujednání tak žalobkyně požadovala na žalované zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 26 609,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, smluvní pokutu z nové dlužné jistiny a dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 25. 2. 2022 do zaplacení. 2. Navrhovaný platební rozkaz soud nevydal, neboť s ohledem na rozsah žalobního požadavku nebylo možné žalobě v plném rozsahu vyhovět. Ve věci bylo proto nařízeno jednání. 3. Z předsmluvního formuláře vyplývá, že žalované byl nabídnut spotřebitelský úvěr, jehož úroková sazba činila 59,84 %, roční procentní sazba nákladů potom představovala 79,31 %. V podmínkách je zakotvena smluvní pokuta pro případ jakéhokoli prodlení s úhradou některé ze splátek. Následně byla podepsána smlouva o úvěru [číslo] na základě, níž byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč. [jméno] měla žalovaná splácet ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 810 Kč měsíčně. Tato částka nezahrnuje pojištění. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů činila 79,31 %. Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou kterékoli splátky v trvání déle než 30 dnů ve výši 499 Kč. V případě prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce trvání více než 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění celého úvěru. Jestliže klient po zaplacení úvěru nesplatí novou jistinu, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Z karty klientky je zřejmé, že uhradila pravidelné měsíční splátky za měsíce září 2020 až prosinec 2021. Dále je zřejmé, že byla vyzvána k zaplacení dlužné částky, k úhradě celého úvěru. 4. Soud musí při každém svém rozhodování zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z dikce ust. § 588 odst. 1 o. z., je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. V soudní praxi se přitom již mnoho let řeší soulad smluv o spotřebitelských úvěrech, které neposkytují bankovní instituce. Doposud se tato problematika posuzovala především v exekučním řízení, tím spíše ovšem závěry vyšších soudů musí dopadat i na řízení nalézací. Exekuční řízení je z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro nalézání práva. Proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí, a jenž je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotné práva. 5. Ústavní soud již v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy, která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci. [příjmení], kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45% z dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená jednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor z dobrými mravy. Ústavní soud například ve svém nálezu III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79% ročně a RPSN 115,32% ročně naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. Obdobně dovodil i Nejvyšší soud, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). V nalézacím řízení je tedy nezbytné posuzovat platnost spotřebitelských smluv, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 7. V posuzované věci, jak bylo uvedeno shora, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni více něž dvojnásobek, a to při řádném, splácení. Vedle toho je ve prospěch věřitele sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s placením splátek, další smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně pro případ, že není uhrazena celá jistina po zesplatnění. To vše zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, který se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nemění nic skutečnost, že žalovaná smlouvu v podobě shora uvedené podepsala. Jak je uvedeno shora, zákon předpokládá, že jakákoli smlouva musí být podrobována přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost. Vedle toho je nutno vzít v úvahu i charakter smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu ze strany druhé. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutno dovozovat k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy celek a nelze předpokládat, že při absenci ujednání o částce za zpracování či za administrativní činnost by byla smlouva ze strany věřitele uzavřena. Nároky stran je potom třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalované byla vyplacena částka 30 000 Kč, z ní bylo uhrazeno 27 150 Kč. Žalobkyni tak náleží částka 2 850 Kč. Spolu s touto částkou náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky, k němuž došlo oznámením ze dne 23. 2. 2022. Ve zbytku bylo namístě žalobu zamítnout. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovaná byla úspěšnější, žádné náklady jí však nevznikly.