9 C 323/2022-93 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně uváděla, že mezi ní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé byla dne 17. 9. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč. Tento úvěr skutečně byl žalované v souladu se smluvními ujednáními vyplacen. Délka trvání úvěrového vztahu byla dohodnuta na 72 měsíců, celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 92 592 Kč a měla být uhrazena v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 286 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 23 % p. a., RPSN 38,69 p. a. Smluvní strany dále sjednaly doplňkové služby a to službu [anonymizováno], která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně po jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splacení až na dobu devíti měsíců v případě úrazu nebo [anonymizováno] a v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaná však nedodržela své povinnosti, nezaplatila splátku splatnou dne 15. 5. 2022. Na základě tohoto porušení smluvních povinností jí žalobkyně zaslala dne 20. 5. 2022 upomínka, když za její zaslání účtovala v souladu s podmínkami dohodnutými ve smlouvě o úvěru částku 300 Kč. Žalovaná však své povinnosti dále neplnila. Žalobce jí proto zaslal dne 5. 6. 2022 druhou upomínku, za kterou si opět vyúčtoval částku 300 Kč. Zároveň vyzval žalovanou k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika upomínek ze strany žalobce nebyla splátka řádně uhrazena. Nezbylo tak než přistoupit dle ustanovení čl. V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění celého úvěru a vyzvat žalovanou k úhradě celého závazku. Dlužná částka byla vyčíslena na 165 325,99 Kč. Skládala se z jistiny úvěru ve výši 47 569 Kč, zbývající části úroku ve výši 36 019,91 Kč, zbývající doplňkové služby [anonymizováno] – odklad ve výši 11 375 Kč, [anonymizována tři slova] ve výši 22 815 Kč, [anonymizováno] – práce ve výši 22 815 Kč, z nákladů upomínání ve výši 800 Kč, smluvních úroků za prodlení úvěru ve výši 147,58 Kč a smluvní pokuty ve výši 23 784,50 Kč. Žalovaná však dlužnou částku k výzvě nezaplatila, proto nezbylo než podat u soudu žalobu. 2. Soud vydal ve věci platební rozkaz, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. 3. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že mezi účastníky byla uzavřena nejprve dne 31. 8. 2021 smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy si strany ujednaly poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, který měl být zaplacen tak, že částka 20 000 Kč měla být vyplacena na účet spotřebitelky, částka 5 000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodě 4.8 smlouvy. Těmito náklady jsou náklad na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, na expresní vyplacení úvěru 100 Kč, blíže neurčené administrativní náklady poskytovatele ve výši 3 000 Kč, blíže nespecifikovaná odměna zprostředkovateli ve výši 1 000 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 500 Kč. Na tuto smlouvu potom navázala druhá smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 9. 2021, [číslo] která je předmětem žalobního návrhu. Touto smlouvou se dohodly smluvní strany na poskytnutí úvěru v celkové výši 50 000 Kč s tím, že úvěr byl čerpán tak, že částka 13 920 Kč byla vyplacena na účet spotřebitelky, částka 26 080 Kč byla použita na úhradu dluhu ze spotřebitelské smlouvy shora uvedené, částka 10 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele smlouvy; tedy z této smlouvy byla zaplacena žalobkyni pouze částka 13 920 Kč. Úvěr byl sjednán na 72 měsíců s tím, že dle smlouvy činí úroková sazba 23 %, RPSN 38,69 Kč Smluvní strany se však dohodly na nákladech na lustrum ve výši 400 Kč, na expresní vyplacení úvěru ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 5 500 Kč, odměna za zprostředkování ve výši 3 000 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 1 000 Kč Tyto další náklady představují ve svém účtu 10 000 Kč, tedy částku, která není oficiálně označena jako úrok, představuje však další podstatné zatížení úvěru. Současně přílohou smlouvy jsou mimo jiné smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno], podle níž měla spotřebitelka uhradit poskytovateli úvěru za doplňkové služby celkem částku 63 144 Kč v měsíčních splátkách 877 Kč. 4. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 21. 9. 2021, dále z výpisu účtu [anonymizováno] banky na jméno [celé jméno žalované], je zřejmé, že žalované skutečně byla vyplacena částka 13 920 Kč, částka 20 080 Kč byla zaslána zpět na účet poskytovatele úvěru na úhradu předchozí půjčky. Z potvrzení ze dne 21. 9. 2021 je zřejmé, že tímto způsobem se žalovaná vyvázala z předchozího smluvního vztahu. 5. Upomínkou ze dne 20. 5. 2022 a ze dne 5. 6. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná byla o zaplacení dlužné částky upomínána. Z dopisu označeného [anonymizováno] úvěru a možné alternativy řešení je patrné, že žalovaná byla upomínána, byla informována o zesplatnění úvěru. 6. Soud musí při každém svém rozhodování zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z dikce ust. § 588 odst. 1 o. z., je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. V soudní praxi se přitom již mnoho let řeší soulad smluv o spotřebitelských úvěrech, které neposkytují bankovní instituce, se zákonem i s dobrými mravy. Doposud se tato problematika posuzovala především v exekučním řízení, tím spíše ovšem závěry vyšších soudů musí dopadat i na řízení nalézací. Exekuční řízení je z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro nalézání práva. Proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí, a jenž je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotné práva. 7. Ústavní soud již v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy, která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci. [příjmení], kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45% z dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená jednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor z dobrými mravy. Ústavní soud například ve svém nálezu III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79% ročně a RPSN 115,32% ročně naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. Obdobně dovodil i Nejvyšší soud, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). V nalézacím řízení je tedy nezbytné posuzovat platnost spotřebitelských smluv, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva. 8. Při srovnání s jinými případy spotřebitelských smluv, které soudy posuzovaly v rámci své rozhodovací činnosti, je zřejmý posun v obsahu předmětné smlouvy. [jméno] výše úroku není nepřiměřeně vysoká, byť je vyšší než u bankovních ústavů. Také smluvní pokuta (označená v žalobě jako smluvní úrok) sama o sobě není nepřiměřená. To ovšem nic nemění na tom, že v celkovém souhrnu je smlouva zjevně nevyvážená. Žalobkyně si do předtištěného formuláře zakotvila kolonky náklady na lustrum, na expresní vyplácení úvěru, administrativní náklady a ověření případu. Jenom tyto částky činí 20% poskytnutého úvěru. Současně smlouva zahrnuje oddíl VII., jehož předmětem je poskytnutí doplňkové služby, jejíž hodnota za dobu trvání úvěru činí 63 144 Kč. Podstatné je, že při této struktuře smluvních ujednání se roční procentní sazba nákladů fakticky dostává k podstatně vyšším hodnotám, než jsou uvedené ve smlouvě. Navíc je evidentní, že způsob řešení předchozího dluhu zavádí spotřebitele do těžko řešitelné dluhové spirály poskytnutím nového úvěru, z něhož je mu reálně vyplacená pouze malá část a současně jsou nastaveny velmi nevýhodné podmínky. To vše zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, který se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nemění nic skutečnost, že žalovaná smlouvu v podobě shora uvedené podepsala. Jak je uvedeno shora, zákon předpokládá, že jakákoli smlouva musí být podrobována přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost. Vedle toho je nutno vzít v úvahu i charakter smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu ze strany druhé. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a