10 C 123/2024-21 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 947,60 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, na jejíž zaplacení vznikl žalobkyni nárok nesplněním povinnosti žalovaného řádně splatit podnikatelskou zápůjčku poskytnutou mu žalobkyní ve výši 30 000 Kč na základě smlouvy o podnikatelské zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 10. 4. 2019. Vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty byl mezi účastníky sjednán v čl. 6.7. uvedené smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny zápůjčky žalovaným po jejím zesplatnění, a to ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny denně. Tuto smluvní povinnost žalovaný porušil a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, jejíž část za období prodlení žalovaného s plněním do 31. 8. 2020 již byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Nyní žalobkyně požaduje zaplacení sjednané smluvní pokuty z nové jistiny úvěru ve výši 22 438 Kč za období od 1. 9. 2020 do 13. 3. 2020. Požadovanou částku žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva ze dne 13. 3. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu, které se konalo dne , datum, , se bez omluvy nedostavil. Proto soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Po skutkové stránce soud provedeným dokazováním zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne 12. 4. 2019 uzavřena smlouva o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 30 000 Kč žalobkyní žalovanému jakožto investiční zápůjčky. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splatit včetně smluvního úroku ve výši 24 876 Kč formou 12 měsíční splátek po 4 573 Kč. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 54 876 Kč. Podle čl. 6.1. smlouvy je žalovaný povinen v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti zaplatit žalobkyni nad rámec předchozí smluvní pokuty další smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Podle čl. 6.5. smlouvy v případě, že žalovaný po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nad rámec smluvních pokut dle čl. 6.1. smlouvy další smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu. V čl. 6.7. smlouvy byla sjednána další povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni v případě nezaplacení nové jistiny zápůjčky po jejím zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobkyni vznikne právo na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6.5. smlouvy. Z oznámení žalobkyně ze dne 19. 1. 2020 vyplývá, že žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jejímu zesplatnění a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 32 238 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. 6.7. uvedené smlouvy za období od 21. 1. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 5 526,56 Kč. Dále byla tímto rozsudkem žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na dlužné nové jistině zápůjčky částku 22 438 Kč, na smluvních pokutách dle čl. 6.1. smlouvy částku 4 800 Kč a na smluvních pokutách dle čl. 6.5. smlouvy částku 6 859 Kč. Celkem soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 39 623,56 Kč s úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s tím, že v řízení bylo zjištěno, že na úhradu poskytnuté zápůjčky žalovaný již před zahájením řízení zaplatil částku 32 438 Kč. Dne 13. 4. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, kterou ho vyzvala k zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6.7. této smlouvy za období od 1. 9. 2020 do 13. 3. 2020 ve výši 28 947,60 Kč. Žalovaný žalobkyni tuto částku dosud nezaplatil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.5. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16.3.2021 sp.zn. , spisová značka, dovodil mimo jiné následující závěry. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o.z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o.z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o.z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o.z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o.z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.6. V řízení bylo prokázáno, že na základě uzavřené smlouvy o podnikatelské zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 10. 4. 2019 byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 30 000 Kč, žalovaný však měl žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 54 876 Kč,. Sjednaný úrok odpovídá nominální úrokové sazbě 82,92 % ročně. Sama o sobě takto vysoká úroková sazba důvodem neplatnosti uzavřené smlouvy mezi podnikateli podle shora citované judikatury není. Důvodem absolutní neplatnosti dané smlouvy pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. však je v dané věci významná nevyváženost smluvních ujednání v neprospěch žalovaného, který není právnickou osobou, ale fyzickou osobou – podnikatelem, který ručí za své závazky zcela neomezeně, a to celým svým soukromým majetkem a podle § 433 odst. 2 o.z. je v daném smluvním vztahu slabší stranou. Při hodnocení obsahu smlouvy z hlediska posouzení její vyváženosti nelze kromě sjednané úrokové sazby, která v případě běžného spotřebitele je soudy hodnocena jako odporující dobrým mravům, odhlédnout od sjednaného způsobu zajištění zápůjčky, které bylo dle čl. 3.1. smlouvy realizováno vystavením žalovaným a odevzdáním žalobkyni v den podpisu smlouvy vlastní blankosměnky na řad žalobkyně, bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a platebního místa, s doložkou „bez protestu“. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká zejména v případě jeho prodlení se spl